Vhodím prázdnou obálku. Novou stranu nechci, ale ať se ty současné polepší

Posledních 30 sekund pro vzkaz divákům využil Petr Fiala v superdebatě politických lídrů na České televizi výmluvně. „Obracím se na všechny, ale zvlášť se obracím na vás, kteří jste zklamaní, váháte, jestli jít k volbám a koho jít volit,“ začal svou půlminutu s tím, že buď bude naše země svobodná a prosperující (jak slibuje také z billboardů), nebo půjde „na východ“.

 Méně než týden do voleb je to vlastně jen vyvrcholení toho, o co se český premiér v kampani snažil od letošního jara. Fiala se na náměstích, v kulturních domech a na sociálních sítích pokoušel najít zklamané voliče a přesvědčit je, že mají přijít k volbám. Problém se zklamanými voliči nemá jen Fiala a Spolu, ale celá vládní koalice včetně Pirátů. To, zda dorazí k volbám, nebo vládu za její politiku „potrestají“ svou absencí, je možná jedna z nejdůležitějších předvolebních otázek.

 Hlas k dispozici 

Jednatřicetiletý David z Valašského Meziříčí volil v minulých volbách koalici Pirátů se Starosty hlavně kvůli první zmíněné straně. Zvažoval ale i Spolu, přitom historicky se řadil mezi voliče ČSSD (dnes SOCDEM). Dokud se podruhé nespojila s Andrejem Babišem a její řady neopustil Bohuslav Sobotka, který mu byl politicky blízký coby levicový politik usazený blízko k „městskému liberálovi“. Jiné politické profily v tehdy ještě velké sociální demokracii mu nevadily – bral za pozitivní, že se pod jednu střechu může vejít několik levicových proudů. 

David je z české politiky rozladěný dlouhodobě. Minimálně od roku 2013 vnímá její postupnou polarizaci na dva tábory, které více připomínají fotbalové zápasy než souboj idejí. „Když byl souboj Topolánka s Paroubkem, bylo to jasně namalované, věděl jsem, co která strana chtěla. Teď si to neumím představit. Babiš říká, že dá lidem vše, vláda říká: my to děláme dobře, vy tomu jenom nerozumíte, a hlavně nejsme Babiš,“ popisuje, jak vnímá současnou politickou dynamiku.  

K volbám přijde, ale žádná strana jeho hlas nedostane. Do urny vhodí neplatný hlas. To už udělal loni na podzim při senátních volbách, kdy měl v regionu na výběr kandidáty ANO, SPD a Jiřího Čunka. Na papír, který do urny vhodil, napsal: „Rád bych volil, považuji to za důležité, ale výběr stojí za…“ V komisi má známé a prý je tento jeho vzkaz „pobavil“. 

Neplatný hlas bere jako investici do budoucna, protože doufá, že se díky němu politická scéna poučí. Má obavu z toho, že pokud by šel cestou „menšího zla“ a někoho z vlády nakonec volil, řekli by si její představitelé, že to nakonec všechno dělali dobře. Pomáhá si v tom vztahovou metaforou. „Kdybych ve vztahu nějak pochybil, byl bych rád, aby mi to dala partnerka nějak najevo. Jinak pochybím znovu,“ říká David. „Kdybychom jim to znovu hodili, přijde Fiala a řekne: celou dobu jsme říkali, že nám voliči nerozumějí, oni to nakonec pochopili. Dělali jsme to správně, super, jedeme dál. A to bych nechtěl,“ dodává. 

Piráti podle něj neprokázali dostatečnou pokoru po nepovedeném vládním angažmá. „Jsou to furt ti samí lidé. A úplně nevěřím, že by začali dělat věci jinak a přiznali: dělali jsme to blbě, poučili jsme se a teď to budeme dělat jinak. Tohle se ke mně v mediálním prostoru nedostalo,“ vysvětluje, proč už pro něj dnes nejsou alternativa.

 Alternativou je tedy neplatný hlas. To teď David vnímá jako tu nejlepší cestu, jak zvrátit jemu nesympatický vývoj tuzemské politiky. „Je to signál, že jsou tady lidé, kteří o politiku mají zájem, jsou to potenciální voliči, ale nedokázali si vybrat. Můj hlas je tady k dispozici, ale nikdo si ho nezasloužil,“ vysvětluje a dodává, že není příznivcem zakládání nových a nových stran. Spíše mu jde o nápravu těch současných.

Tohle vím i bez vás 

O sedm let mladší Radek svou účast ve volbách ještě zvažuje. Aktuálně pracuje v Mladé Boleslavi ve Škodovce. K tomu, že se do volební místnosti nakonec možná vydá, jej přemlouvá přítelkyně, podle které jsou volby občanskou povinností. Na škodu vládním stranám ale přesvědčování pravděpodobně stejně nepovede k volbě některé z nich. Spíše by rád podpořil některou z menších stran – zatím neví jakou –, která dnes nemá šanci, ale hlas pro ni bude brát jako podporu do budoucna. Chvilku přemýšlel i nad Motoristy sobě, ale vadí mu Filip Turek. „Z jeho vystupování je jasný, že je egomaniak. Předvádí se s autama na dálnici, vychloubá se, aby zapůsobil tady na mladé kluky na Mladoboleslavsku,“ vysvětluje Radek. 

Ve svých prvních volbách dal coby volič hlásící se k pravici hlas koalici Spolu. Nevyhovovali mu lidovci pro své odmítání manželství pro všechny a další konzervativní postoje, takže kroužkoval kandidáty TOP 09. Coby mladému člověku pro něj hlavním tématem bylo bydlení. A tam, jak říká, vláda selhala. Rovněž nepovedenou digitalizací stavebního řízení nebo přílišnými regulacemi trhu. Současně má pocit, že se málo snižovaly schodky státního rozpočtu.

 Nezviklávají ho slova Petra Fialy, že „teď jde o všechno“? „Podle mě to je pod úroveň téhle strany. Hrají na emoce a straší lidi. Čekal bych to od Okamury, ne od Spolu. Čekal bych, že představí nějakou vizi, jak Česko udělat lepším. Německé platy jsou blbost, ale aspoň to bylo něco, k čemu směřovat,“ říká.

 Další zklamaný volič, Jakub Korf, původně k volbám jít nechtěl. Respekt s ním mluvil už před dvěma lety, v době největšího propadu důvěry ve Fialův kabinet. Tehdy mu chyběly reformní kroky, které si od vlády sliboval: například změny ve vzdělávání, jež by podle něj mělo klást větší důraz na přípravu pro 21. století (zmiňuje například finanční gramotnost nebo výuku kritického myšlení), nebo razantnější škrty v rozpočtu. 

Dnes je přesvědčen, že k volbám půjde. Přesvědčilo jej letošní léto, během kterého postupně soudy zamítaly návrhy na zrušení kandidátek SPD a Stačilo!. Děsí jej, že by se tyto antisystémové strany podílely na moci. „Takže budu volit Spolu, jako volbu menšího zla,“ říká Korf s tím, že tato dynamika, kdy se komunisté a posílená SPD mohou dostat do sněmovny, před dvěma roky chyběla. I on zmiňuje, že Motoristé sobě mají pro něj jako pro pravicového voliče slušný program, nicméně Filip Turek pro něj představuje nepřekročitelnou překážku k jejich volbě. „Je to nezralá osobnost, chová se toxicky. Podporuje manosféru a nenávist k ženám, pohrdá pravidly, což prokázal jízdou na dálnici i následným zlehčováním,“ vypočítává Jakub. „Navíc je jeho jednání nekonstruktivní.“ 

U Spolu mu každopádně chybí jasnější programová vize, co by chtěli s Českem dělat. On se ale přece rozhodl podle toho, před čím právě Spolu v kampani varuje, tedy ze strachu z vlády Stačilo! a SPD. Není v tom paradox? „Myslím si, že tohle riziko si volič Spolu uvědomuje. Není nutné, aby mu to někdo říkal,“ vysvětluje Korf.

Jako kdysi Piráti 

Oba muži dobře reprezentují aktuální situaci tak, jak ji zachycují data sociologů. Podle nich bude pro Spolu složité se ve finále o navrátilce z řad zklamaných voličů skutečně opřít.

„Voliči koalice Spolu se odlišují od voličů STAN, Pirátů i opozice v tom, že už jsou více méně rozhodnuti, jestli dorazí, nebo nedorazí k volbám. Ti, kteří byli výrazně zklamaní, už se rozhodli, že k volbám nepřijdou, nebo se kousli a řekli si, že půjdou. Nerozhodnutých voličů u Spolu je asi 10, maximálně 15 procent. U ostatních stran se to pořád pohybuje někde mezi 20–25 procenty,“ vysvětluje například analytik agentury Kantar Pavel Ranocha.

Pokud je tedy někdo natolik zklamaný, že k volbám určitě nepřijde, je to zpravidla právě volič Spolu. „Ti, kdo se rozhodli odejít, tak učinili již dříve, a v tuhle chvíli se o své účasti rozhoduje relativně malé procento. Což je pro koalici Spolu špatná zpráva, protože to odčerpává další kus potenciálu. Její skupina nerozhodnutých je natolik úzká, že už si moc nemají na koho sáhnout. A pokud si mohou na někoho sáhnout, tak jsou to pouze voliči těch nejbližších konkurentů,“ říká Ranocha.  

Mezi ně patří logicky Piráti, a zejména Starostové. Výsledkem je, že Spolu nakonec může ještě vystoupat k vyšším číslům, než má podle posledních zveřejněných modelů, tedy kolem 20 procent. Dohromady to ale „vládnímu bloku“ nepřidá a na celkové rozložení sil ve sněmovně to vzhledem k předpokládaným koalicím nebude mít velký vliv. 

Pozoruhodnější je případ Pirátů a Starostů. Jeden z jejich voličů, Ondřej z Prahy, je dnes téměř přesvědčen, že Piráty (kvůli nimž minule volil koalici Pirátů a STAN) znovu volit nebude. Vláda ho jako celek zklamala nedostatečnými reformami v dostupnosti péče o duševní zdraví nebo nedostatkem peněz v sociálních službách. Vadí mu podfinancování státu v souvislosti s absencemi reformy daní. „Tím myslím zejména velmi nízké zdanění vysokopříjmových OSVČ ve srovnání se zdaněním práce zaměstnanců,“ říká s tím, že důležitým důvodem pro současné zklamání je i fakt, že strany žádnou daňovou reformu nenabízejí ani nyní. „Řada věcí se neposunula. Do velké míry vnímám vládnutí jako změnu rétoriky, a ne toho, kam se stát posunul,“ říká. 

Jeho hlavní oblastí zájmu je energetika. „Jedním ze slibů v programovém prohlášení vlády bylo, že vydají aktualizaci státní strategické koncepce,“ vysvětluje Ondřej. Jde o klíčový dokument, který rozhoduje o tom, kam má tuzemská energetika směřovat. Jenomže jeho poslední verze je z roku 2015, tedy z doby, kdy neexistovala Pařížská klimatická dohoda a zelené cíle v EU byly v nedohlednu.

„Vláda to neudělala. Nevím proč, možná se toho politicky báli, ale nesplnili to. A já to považuji za důležité,“ vysvětluje. Na jedné straně vnímá riziko, že by se antisystémové strany podílely na moci, na druhé straně sleduje čísla v průzkumech, podle kterých to na těsný výsledek nevypadá. „Bezpečnost by byla asi jediný důvod, proč bych znovu volil Piráty. Zároveň ale necítím ten tlak, že by to rozhodlo 1–2 procenta voličů,“ vysvětluje svůj postoj Ondřej. 

Piráti u něj ztratili přízeň poté, co se vystřídali jejich čelní představitelé. „Odešly některé osobnosti, třeba Janka Michailidu, a do čela strany se dostali lidé, jejichž vystupování mi není sympatické i proto, že prý chtějí stranu nasměrovat do politického středu. Tím už pro mě nejsou středolevá strana,“ vysvětluje a zároveň uznává, že v programu se toho u Pirátů příliš nezměnilo. Jde tedy o formu – a především o změnu rétoriky. „Osobnostně na mě Zdeněk Hřib nepůsobí dobře. Z hlediska věcí, co zastává, je to občas populismus ve špatném smyslu. Jsou to prázdná hesla. Nevidím prostor pro to, aby je splnili. Třeba slib 200 tisíc bytů mi nepřijde realistický. Nevidím za ním konkrétní kroky, jak toho dosáhnout,“ říká Ondřej.

Dnes nejvíc uvažuje nad tím, že svůj hlas dá některé menší straně, pro kterou to bude znamenat podporu zejména pro budoucí volby. „Myslím, že takto kdysi začínali také Piráti,“ dává příklad z historie Ondřej s tím, že v zásadě jediná strana, která pro něj připadá v úvahu, je Volt.

Třetina s otazníkem 

Zklamaných voličů nemusí být nakonec mnoho. Jenže vládní strany jsou dnes v situaci, kdy si ani to málo nemohou dovolit ztratit. V nejpříznivějším průzkumu, který současná vládní koalice (propojená s dnes opozičními Piráty) v posledních dnech dostala, konkrétně od agentury STEM, by stále dosáhla jen na 91 mandátů. Průzkum počítal s tím, že se Motoristé i Stačilo! do sněmovny těsně dostanou, ale ani pokud by se obě partaje nedostaly, na většinu by to pětici stran nestačilo. 

A nebo vše dopadne úplně jinak. Další průzkumy už podle volebního zákona nemohou být zveřejňovány, a právě v těchto chvílích se ještě rozhoduje zhruba třetina voličů.