TOP články Respektu roku 2025: Český svět MMA, život na ulici, Bartoškův odhad, na lovu ruských mimozemšťanů

Manželé Chovancovi přišli o dceru. Vlastní tragédii proměnili v naději pro ostatní

Druhou červnovou neděli nad pražskou Letnou každou chvíli prší. Dětem, které se přišly svézt na kolotoči z konce 19. století, to ale nevadí. Koně jsou schovaní pod střechou a za vyhrávání orchestrionu vozí pasažéry dokola, déšť nedéšť. „Nině by se to líbilo,“ říká Kristýna Chovancová. „Vždycky měla ráda kolotoče.“ Její dcera zemřela loni v dubnu, a právě na památku sedmileté dívky se tu dnes všichni sešli. Cílem benefiční akce je vybrat peníze na výzkum agresivního nádoru mozku, který Ninu připravil o život. Kristýna a Martin Chovancovi se svou osobní tragédii rozhodli využít k pomoci druhým. Během velmi krátké doby založili úspěšný nadační fond, jenž pomáhá dalším nemocným dětem s touto diagnózou. A pevně věří, že se dočkají chvíle, kdy už lékaři nebudou muset vyslovit větu, která je noční můrou všech rodičů: žádná účinná léčba neexistuje.

Slovenští pankáči vyměnili kytary za rap a stvořili scénu, která hýbe hudbou i společností

Hrstka slovenských pankáčů postupně vybudovala scénu, jejíž dnešní popularita předčila všechna očekávání. Novým zvukem přitáhli široké publikum a zároveň neopustili nic ze vzdoru, který jde s pravověrným punkem ruku v ruce. Stali se díky tomu nejdůraznějším kritickým hlasem, jaký nyní na Slovensku v hudbě zní. A současně s tím překročili mantinely punkové subkultury, v níž se názorově radikální hudebníci a hudebnice obvykle drží. Přitahují čím dál větší pozornost mainstreamu, vyhrávají hudební ceny a oslovují festivalové davy.

Jak se vojáci „za mír“ chystali pomáhat Rusku při útoku na Evropu

Na lavici obžalovaných sedí vedle sebe pět lidí, čtyři muži a jedna žena, všichni staršího věku. Podle zjištění policie a obžaloby přednášené u Městského soudu v Praze jde o skupinu, která byla připravena v pravý okamžik – ten, který se bude hodit Rusku – měnit násilně pořádky v naší zemi. K výcviku k „diverzním akcím“ se jim v roce 2017 podařilo vyslat mezi proruské bojovníky do Doněcka toho nejmladšího z lavice, pohublého sedmapadesátiletého dělníka a odborníka na zakládání a údržbu permakulturních zahrad Miloše Ouřeckého. Plány mělo vedení spolku s dlouhým názvem Českoslovenští vojáci v záloze za mír o dost větší: vycvičit na Donbase k bojům s českými spoluobčany lidí mnohem víc.

Populární herec byl příkladem porevolučního podnikatelského úspěchu

O charismatu Jiřího Bartošky se popsaly stohy papíru. Zároveň se při ohlédnutí za jeho příběhem jasně ukazuje, že základem jeho úspěchu bylo ještě něco jiného. Někdy po padesátce si musel uvědomit, že přichází o atraktivní role, a neměl s tím problém. V jednu chvíli se rozhodl pro jednu věc a neohlížel se zpět. Odhadnout v překotném běhu událostí dobu a možnosti a výzvy, jež nabízí, není ani jednoduché, ani automatické. Jiří Bartoška byl muž mnoha talentů. Tím možná největším ale bylo to, že právě tohle vždycky uměl.

Legendární fotbalista platil za vzor úspěšné integrace přistěhovalců, pak se vztahy zpřetrhaly. Nyní vstupuje do turecké politiky a v rodném Německu o něm vznikají divadelní hry

Vnuk tureckých gastarbeiterů Özil se narodil a vyrostl v německém Porúří, při vstupu do dospělosti se vzdal tureckého občanství a v německém dresu se v roce 2014 stal v Brazílii mistrem světa ve fotbale. Je tedy Turkem, Němcem, nebo kým vlastně?  Znovu padá otázka, která Özila pronásleduje po celou kariéru – a které svými nešikovnými kroky často nadbíhá. Před deseti lety se stal se tváří nového, otevřeného Německa. Byl hvězdou první německé multikulturní fotbalové generace a symbolem politické debaty o integraci. Nakonec ale své vazby k Německu zpřetrhal – a Německo zpřetrhalo vazby k němu.

Přes tisíc obětí se ani třicet let po masakru nenašlo. Během týdne jednotky Ratka Mladiće postřílely za přihlížení celého světa více než osm tisíc bosenských Muslimů

Hřbitov ve vesnici Potočari u Srebrenice je zaplněn tisíci téměř identických náhrobních kamenů. Hranoly z bílého kamene se liší jen jmény, která jsou na nich vyryta. A také daty narození. Data úmrtí jsou naopak téměř stejná – všichni tito lidé byli zavražděni mezi 11. a 22. červencem roku 1995. U jednoho náhrobku stojí rodina – muž v černém triku a tři ženy. Jedna je jeho matka, druhá sestra a třetí manželka. Vlasy mají zakryté šátky. Kolem běhají tři malé děti. Sestra u náhrobku usedavě pláče. „Je tu poprvé od roku 1995,“ vysvětluje jednačtyřicetiletý muž. Na rukou má různá tetování včetně nápisu „nikdy nezapomeňme na Srebrenici“. Jmenuje se Nurija a v červenci 1995 mu bylo 11 let. „Máma mě tehdy schovala pod sukní. Jinak by mě taky zabili. Na tomhle hřbitově mám celou rodinu. Včetně táty. Jsem na něj hrdý. Zemřel jako muž,“ říká Nurija, který už několik let žije s rodinou ve Spojených státech.

Dílu seriál Češi a Češky v nové realitě: Výprava do světa sportu, který přitahuje mladé muže, influencery a politické populisty

Pro diváka, který přišel na MMA poprvé, jde o zvláštní, chvílemi nekomfortní zážitek. Mladý sport dnes už patří mezi zavedené disciplíny, v jádru jde však pořád o syrový boj s minimem chráničů a omezení, po kterém bojovníky nezřídka odnášejí na nosítkách. Dnes tu však nejsem proto, abych přemítal nad jeho surovostí. Přijel jsem zjišťovat, zda se v tomhle prostředí nerodí politická síla, která by mohla zahýbat letošními volbami, jako se to stalo nedávno v Americe. Donald Trump si MMA získal na svoji stranu a náklonnost drsného prostředí „fighterů“, influencerů a podcasterů mu pak pomohla získat hlasy zejména mladých mužů. Vzhledem k velké popularitě sportu v Česku se tedy nabízí otázka: Koho bude volit české MMA?

Příběh jednoduchého, bezstarostného a krutého života na ulici

Podle mluvčí rumburské nemocnice Miloslavy Kučerové měl být Vratislav Šourek předán do ordinace Armády spásy v pražských Holešovicích. Tam ale nedorazil a místo toho se nechal vysadit v nenápadném parčíku na vltavském nábřeží v centru města, v jehož koutě už nějaký čas žili jeho kamarádi z dřívější doby. Měl u sebe holicí strojek, telefon a peníze ušetřené ze sociálního minima, které mu chodily na adresu jeho příbuzných na severu Čech. Zavolal Antonii a ona za ním podle svých vzpomínek obratem vyrazila. Našla ho ve skupince mužů, které neznala a ke kterým hned pojala nedůvěru. „Ti jeho noví kamarádi mi nedali šanci, abych si ho vzala stranou a domluvila se s ním, co dál. Mohla jsem zkusit sehnat ubytovnu. Oni ho ale vždycky přede mnou někam odtáhli a nechtěli mě s ním nechat samotnou. Věděli, že z něj budou mít peníze.“

Příběh muže, který utratil sedmnáct milionů, aby jeho syn nemusel žít na psychiatrii

Za svým synem takhle jezdí už dva roky, z pražského bytu to má k budově bývalého zámku uprostřed jihočeských polí skoro sto dvacet kilometrů cesty. Míša patří k nepočetné skupině dětí, u nichž český stát dramaticky selhává v zajištění důstojných životních podmínek. Mají intelektové postižení, autismus nebo kombinaci obojího, zpravidla nemluví a chovají se tak náročným způsobem, že rodina péči o ně postupně přestala zvládat. Přestože česká legislativa v takovém případě nařizuje krajským samosprávám zajistit odpovídající sociální službu a mezinárodní úmluvy trvají na tom, že děti s postižením mají právo vyrůstat v důstojném prostředí, rozvíjet se a aktivně se účastnit společenského života, pro Míšu a jemu podobné to v praxi neplatí. Žádná služba se pro ně nenašla, takže musejí žít izolovaní v psychiatrické nemocnici. Neléčí se, jen nemají kam jinam jít.

Reportér Respektu na válečné lodi NATO, která chrání Evropu proti ruské stínové flotile

„Víte, proč se takhle naše loď jmenuje?“ ptá se mě jednašedesátiletý komodor Arjen S. Warnaar. Zkouším žertovat, že to možná bude nějak souviset s nastupujícím americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který je známý tím, že má rád lichocení, Warnaar to ale odmítá. „Maarten Tromp byl jedním z našich slavných vojevůdců v 17. století. Měl hodně na vědomí otázku svobody, za její obranu zemřel. Vidím souvislost mezi tím, o co usiloval, a tím, co tu dnes děláme my. Kdyby Tromp žil, velmi by ho znepokojovaly incidenty v našich vodách, byť dnes nejde o obchod, ale o jiné svobody – svobodu komunikovat, přepravovat energie a data,“ říká.  Nejde o teoretizování, komodor vypočítává stále častější diverzní akce tankerů, které pod vlajkami různých exotických států vyvážejí z Petrohradu a dalšího ruského přístavu Usť-Luga vodami Baltského moře navzdory sankcím velké množství ropy, zemního plynu a benzinu, aby z výnosů z jejich prodeje Vladimir Putin financoval válku na Ukrajině.

Zpráva o jednom z dilemat 21. století

Do Prahy bude Marie denně dojíždět. Lokalita, kde žila, je typickou městskou džunglí, kde dětem s jejich roztěkanou pozorností a nerozvinutým odhadem vzdálenosti a rychlosti reálně hrozí nebezpečí. Auta v úzkých ulicích parkují, kdekoli to jde, podle předpisů i v rozporu s nimi. Nepřehledným prostorem s hustou dopravou projíždějí tramvaje a okolní městské tepny způsobují dopravní zácpy. To vše přináší stres a ještě méně ohleduplnosti, než je na tuzemském asfaltu zvykem. „Uvědomila jsem si, že žijeme v neustálém pocitu ohrožení, který není smyšlený. Já to vím a děti to cítí. Začala jsem si klást otázku, jestli to mé děti opravdu musí podstupovat, když máme možnost, aby vyrůstaly v přátelštějším světě,“ říká Marie, která je svým povoláním psychoterapeutka.