Proč zemřel zápasník a pražský bezdomovec Vráťa Šourek

Vratislav Šourek, muž bez domova původem z Děčína, se letos v červenci rozhodl vrátit do Prahy. V jejím centru prožil tři měsíce – ale úplně jinak, než si člověk běžně představuje. Měl krátce po amputaci nohy a v nemocničním parku v Rumburku to zapíjel s přáteli tak vydatně, že se s ním nemocnice rozhodla rychle rozloučit. Na cestu ven dostal berle, s nimiž ještě neuměl chodit, a možnost nadiktovat v sanitce adresu, kde chce vysadit. Neměl však kam jet. Proto požádal, aby ho odvezli do Prahy k centru Armády spásy. Nakonec to ale dopadlo jinak. Události vzaly rychlý spád a Vratislav Šourek, jeden z výrazných obyvatel hlavního města, v jeho ulicích po třech měsících ve svých dvaapadesáti letech zemřel. Jeho příběh poodhaluje tajemnou tvář města spojenou s bezdomovectvím.

Pražský tramp

Antonii Hájkové bylo třicet sedm, když se v roce 2009 vydala ze slovenských Malacek do Prahy hledat práci. Doma se živila jako šička nebo na páse v automobilce, jenže chtěla zkusit něco jiného. Rozvedená matka tří synů neměla jasný plán, navíc události se od začátku nevyvíjely dobře. Hned po příjezdu jí někdo ukradl tašku i s doklady. Tím padla možnost přespávat na ubytovně, bez občanky ji poslali pryč. Po nocích strávených venku se přidala ke komunitě lidí bez domova žijících na již nefungujícím žižkovském nákladovém nádraží. 

Říká, že byla vystrašená a snažila se najít bezpečí. „Během života na ulici je těžké mít kamarády, spíš narazíte na někoho, kdo vás okrade,“ vysvětluje. Mezi osmdesáti obyvateli vyřazených nákladních vagonů ale spřízněnou duši našla – narazila na Vratislava Šourka, zvaného Čaky.