Výstava, která Babišův kabinet nepotěší

Když v polovině výstavy Umění aktivismu návštěvník narazí na tuhle dvojici očí, nevyhnutelně se buď rozesměje, nebo ho zamrazí v zátylku. Ze zdi se na něj dívají Filip Turek s Petrem Macinkou, jejichž zřítelnice výtvarník Vladimír Turner během loňské volební kampaně nožem tajně vyřízl z reklamních bannerů. Turner to takhle dělá už třináct let před každými volbami s tvářemi lidí napříč politickou scénou, z nichž si dělá svéráznou sbírku „zlých očí“, jak tomu říká. Že na kolektivní výstavu pořádanou Galerií hl. města Prahy v Městské knihovně vybral zrovna motoristy Turka s Macinkou, má jasnou logiku.

Právě jejich strana už během kampaně vyhlašovala, že zdejší kultura by neměla lidi k ničemu „vychovávat“, že umění nemá „moralizovat“ a do svého programu v části o kultuře zařadila na úvod slova: „Stát nesmí být sponzorem aktivismu.“ Po vítězných volbách pak vyslala na ministerstvo kultury Otu Klempíře, který hned při svém vstupu do čela rezortu prohlásil, že se mu nelíbí „přílišný umělecký aktivismus“.

Výstava Umění aktivismu připravená kurátorkou Jitkou Hlaváčkovou si tedy (aniž to mohla GHMP během několikaletých příprav tušit) nemohla vybrat lepší načasování. Projekt mapující zejména místní umělecký aktivismus si klade za cíl podchytit, jak se výtvarné intervence do veřejného prostoru změnily v posledních zhruba pětadvaceti letech.

Ve výsledku však zachycuje také turbulentní změny tady a teď: zatímco realizaci akce – včetně reprezentativního katalogu – podpořilo ministerstvo kultury řízené ještě Martinem Baxou, který navíc výstavě poskytl osobní záštitu, prosincového otevření se expozice dočkala už v docela jiné společenské situaci, kdy nová vládnoucí garnitura otevřeně vystupuje proti tomu, co se výstava snaží propagovat.