Snaha USA vrátit se na Měsíc má dva soupeře: Čínu a příliš ambiciózního Elona Muska

Jde o jednu z nejznámějších fotografií vůbec: východ modrobílé Země nad popelavým měsíčním horizontem. Snímek pořízený v prosinci 1968 z paluby Apolla 8 se stal jedním ze symbolů environmentálního hnutí: ukázal lidstvu, jak krásná a zároveň křehká je naše planeta coby zrnko života v moři kosmické prázdnoty.  

Trojice astronautů Měsíc tenkrát pouze několikrát obletěla, přistálo tu až Apollo 11 v červenci 1969. Ale to už končilo desetiletí optimismu a energie, kdy se „Amerika v jihovýchodní Asii pustila do války s komunismem, na domácí půdě zahájila boj s chudobou a diskriminací a jaksi bokem začala dobývat vesmír“ – jak to s časovým odstupem zhodnotil list The New York Times. V závěru šedesátých let se začalo ukazovat, že jde o příliš velká sousta.

Konec války ve Vietnamu nebyl v dohledu, ulicemi amerických měst otřásaly protesty, nepokoje i politické vraždy. Jako příliš optimistický se ukázal i program Apollo, který dopravil k Měsíci celkem 24 astronautů, z nichž polovina sestoupila na povrch; začátkem sedmdesátých let byl však kvůli vysokým nákladům, ochabujícímu zájmu veřejnosti a změně politických priorit předčasně ukončen.

A historie jako by se ne přímo opakovala, ale odvíjela ve spirálách. Letos, možná již v únoru, má odstartovat výprava podobná té z prosince 1968. Po více než padesáti letech se čtveřice astronautů znovu vydá za oběžnou dráhu Země a na palubě kosmické lodi Orion vyrobené NASA se přiblíží k Měsíci. I tentokrát půjde o zkušební let předznamenávající sérií přistání lidské posádky – a opět jsme svědky kosmických závodů, jen soupeřem Spojených států je nyní místo Sovětského svazu Čína.