Trumpovi drsný svět bojovníků MMA pomohl vyhrát volby. Komu pomůže ten český?

Ve zšeřelé sportovní hale v Karlových Varech to hučí vzrušením. Devět tisíc diváků sleduje střed arény, kde proti sobě v kleci stojí dvojice potetovaných zápasníků. V uplynulých čtyřech hodinách publikum dostalo plnou dávku toho, pro co si přišlo. Pěstní souboje, při nichž tekla krev, taktické přetlačování na zemi i drsné knokauty. MMA neboli smíšená bojová umění jsou jedním z nejrychleji rostoucích sportů na světě a extatická nálada v karlovarské hale vysvětluje proč. Blíží se hlavní zápas večera. „Na tohle jsme všichni čekali,“ snaží se publikum ještě více rozhicovat Ondřej Novotný, moderátor turnaje a spolumajitel organizace Oktagon, která je největším pořadatelem MMA akcí v Česku. 

V kleci proti sobě stojí Samuel Krištofič přezdívaný Pirát, zkušený slovenský bojovník s hustým plnovousem, a Dominik Humburger, český profesionální voják, který je v organizaci nováčkem. Pustí se do sebe zostra. V prvním kole má jasně navrch zkušenější Pirát, v tom druhém ale přichází senzační obrat, kdy Humburger zasype zaskočeného soupeře sérií tvrdých ran. Plná hala žene českého bojovníka vpřed a po přesně mířeném zásahu do hlavy jeho rival padá k zemi. Publikum burácí nadšením, je rozhodnuto, zkrvavený vítěz triumfálně pozdvihne ruce. „Ty krávo, ku*va, jó,“ křičí spolu s celou halou i česká legenda tohoto sportu Karlos Vémola, který sedí hned vedle klece a akci komentuje v živém přenosu pro on-line vysílání. 

Pro diváka, který přišel na MMA poprvé, jde o zvláštní, chvílemi nekomfortní zážitek. Mladý sport dnes už patří mezi zavedené disciplíny, v jádru jde však pořád o syrový boj s minimem chráničů a omezení, po kterém bojovníky nezřídka odnášejí na nosítkách. Dnes tu však nejsem proto, abych přemítal nad jeho surovostí. Přijel jsem zjišťovat, zda se v tomhle prostředí nerodí politická síla, která by mohla zahýbat letošními volbami, jako se to stalo nedávno v Americe. Donald Trump si MMA získal na svoji stranu a náklonnost drsného prostředí „fighterů“, influencerů a podcasterů mu pak pomohla získat hlasy zejména mladých mužů ve vítězných volbách. Vzhledem k velké popularitě sportu v Česku se tedy nabízí otázka: Koho bude volit české MMA? 

Chlap potřebuje cítit sílu 

Zápas večera se mnou z novinářského balkonu sleduje i Marián Šustr, expert na bojové sporty z deníku Sport. Podle něj nejde USA a Česko srovnávat, protože v americkém MMA je politika přítomná historicky. „Trump ten sport podporoval už v jeho těžkých začátcích,“ říká Šustr. Připomíná, že když v devadesátých letech v USA sport vznikal, kvůli své brutalitě a absenci pravidel ho řada států zakázala. Průkopnická organizace Ultimate Fighting Championship (UFC) čelila nedůvěře pořadatelů i vysílacích stanic, na přelomu tisíciletí se potýkala s finančními problémy. Tehdy se na scéně objevil Trump (zatím ještě pouhý podnikatel), který v odvětví viděl potenciál a prezidentovi UFC Danu Whiteovi nabídl, ať své zápasy pořádá v jeho kasinech. Organizace se odrazila ode dna, získala si celostátní popularitu a po úpravě pravidel i potřebnou legalizaci. Z USA se poté rychle rozšířila do zbytku světa. White na Trumpovu pomoc nezapomněl, stali se přáteli a jeho prezidentskou kandidaturu pak výrazně podporoval. 

Sympatie se přelila i do virtuálního světa, který v USA prostředí MMA přirozeně obklopuje: tedy mezi moderátory vlivných podcastů v čele s bývalým zápasníkem Joem Roganem, jehož show je vůbec nejposlouchanější na světě, hvězdy MMA, jako je Conor McGregor, či machistické influencery typu Andrewa Tatea. Oba světy si přirozeně rozumějí. Osobnosti amerického MMA, republikánští influenceři i Trump zdůrazňují podobné hodnoty: ideál bojovníka z lidu, který se nevzdává a pro vítězství udělá vše, tradiční genderové role, odhodlání jít proti establishmentu i politické korektnosti. A v neposlední řadě je spojuje i záliba v konspiracích. 

Při návštěvě turnaje v Karlových Varech může člověk nabýt dojmu, že české prostředí je tomu americkému podobné: Bojovníci nastupují do klece za zvuku dramatické hudby a často v maskách jako komiksoví hrdinové, moderátor je představuje s teatrálním vrčením v hlase, jako by šlo o obávané gladiátory, v ringu teče krev. A také zde tvoří většinu publika mladí muži, ačkoli žen je tu také dost.

Atmosféru testosteronové akce podtrhuje i boxovací automat měřící sílu úderu umístěný na chodbě sportovní haly, na který stojí frontu zástup mladíků. Mezi nimi je i skupina středoškoláků, kteří sem přijeli z nedalekého Ostrova. Znají se z boxerského klubu. „Tam se člověk může pořádně pomlátit a vypnout okolní svět, mnohem líp než na karate, které je o ničem,“ říká Kryštof, student policejní školy. Jeho kamarádovi Tomášovi, studentovi průmyslovky, se líbí, že si může poměřovat síly s ostatními. „Ať si každý říká, co chce, ale chlap to potřebuje, popasovat se a cítit sílu,“ říká. 

Politiku prý dospívající boxeři v prostředí MMA nevnímají. Když ale přijde řeč na influencery a podcasty, které sledují, zmiňují i mimořádně sledovaný Osscast Karla Vémoly, který si do své show zve kromě zápasníků a celebrit také politiky, ovšem výhradně trumpovského střihu: Andreje Babiše, Tomia Okamuru nebo Filipa Turka. Konkrétně Turka studenti obdivují, někteří ho budou i volit. „Líbí se mi, že je úspěšný a jde si za svým,“ říká jeden z mladých mužů. „A je proti green dealu, s tím souhlasím. Elektromobily nemůžou nastoupit tak rychle, jako to chce Evropská unie,“ dodává Tomáš. 

Další rozhovory však ukazují, že publikum zápasnické show je názorově pestřejší. Potkávám Žanetu, potetovanou mladou ženu pracující v tatérském salonu, která sama sebe označuje jako politickou liberálku, nebo IT manažera Jana, jenž se prý o politiku nezajímá vůbec. Fanouškem drsného sportu je už mnoho let, dokonce v minulosti i cestoval na turnaj UFC do Londýna. „Fotbal, to je často devadesát minut nudy,“ vysvětluje. „Tady zažijete během pár okamžiků obrovskou škálu emocí.“ 

O tom, že MMA lidé sledují spíše kvůli síle prožitku než z obdivu k agresivní maskulinitě, je přesvědčen i mediální teoretik Jakub Macek z Masarykovy univerzity. Podle něj nárůst obliby extrémního bojového sportu nesouvisí ani tak s příklonem společnosti ke konzervatismu nebo pravici jako spíš s poptávkou po zábavních formátech, které nabízejí něco autentického, zabaleného do teatrální show s výraznými postavami. Jsou podobným fenoménem jako reality show. „Lidé touží vidět druhé lidi dělat něco opravdového,“ vysvětluje Macek. 

Pevný řád ve zjemnělé době 

O tom, že čeští příznivci MMA netvoří politicky homogenní skupinu, ví své také André Reinders, jeden z českých pamětníků tohoto sportu. Dnes už je v zápasnickém důchodu, na pražském sídlišti Stodůlky však jako trenér provozuje jeden z nejznámějších klubů bojových sportů v Česku. Trénují tu hvězdy jako Vémola, většinu klientely ale tvoří amatéři. „Dneska je to úplně mainstreamový sport. Dělají ho všichni, byznysmeni, ženy, děti,“ popisuje ve svém „gymu“ urostlý čtyřicátník s pečlivě zastřiženými vousy. „Když jsem začínal, bylo to jiné.“ 

V době jeho mládí na přelomu tisíciletí, kdy trénoval thajský box, prý drtivou většinu lidí na trénincích tvořili ultrapravicoví chuligáni. On sám byl stoupencem opačného názorového pólu – levicového hnutí Antifa. A své bojové schopnosti využíval k přímé fyzické konfrontaci. „Bojovali jsme proti neonacistům a byl to trochu paradox. Trénovali jsme spolu v klubu a pak jsme se potkali někde při bitce na ulici,“ vzpomíná Reinders. Politika ho vždy zajímala, vystudoval dokonce politologii na Masarykově univerzitě. Postupem času u něho ale převážil zájem o sport, v MMA to dotáhl až na evropského šampiona. Dnes je politicky mnohem blíže ke středu, byť v něm prý „zůstalo sociální cítění“.  

André Reinders říká, že radikálové se z tělocvičen vytratili poté, co se MMA stalo masově oblíbeným sportem. K tomu v Česku došlo zhruba před deseti lety a souvisí to zejména s počátkem organizace Oktagon, která je dnes největším pořadatelem turnajů v Česku. Založili ji moderátor sportovních utkání a reality show Ondřej Novotný se slovenským podnikatelem Pavolem Nerudou. Turnaje Oktagonu začaly plnit sportovní haly a lákaly na střety známých jmen, jako je Vémola, Patrik Kincl či Attila Végh. K popularitě sportu pak pomohl i triumf Jiřího Procházky, který se stal šampionem americké UFC. Podle čtyři roky starého průzkumu Ipsos je MMA u nás po fotbale a hokeji třetím nejsledovanějším sportem a zároveň zájem o něj nejvíce roste, hlavně mezi mladými. 

Hodnoty, které se s drsným sportem pojí, jsou podle Reinderse do určité míry maskulinní, ale ne toxické. „Člověk tím získá sebevědomí. Často se stává, že otec přijde se synem, kterého šikanují, a po půl roce v gymu je z něj jiný člověk,“ popisuje trenér, který dnes učí bojovat i děti na nedaleké základní škole v rámci tělocviku. A dodává, že má v týmu vegany či bojovníky za práva zvířat, tedy žádné konzervativní radikály. Podle něho obliba drsného sportu do jisté míry odráží, že žijeme ve více soutěživé a současně zjemnělé době, kde lidé hledají nějaký pevný řád. 

Komunita českého MMA se podle něj o stranickou politiku moc nezajímá. Karlos Vémola si do své talk show zve Turka nebo Babiše hlavně proto, že přitáhnou pozornost, podcasty představují pro zápasníky důležitý zdroj příjmů. „Karlos není politický,“ ujišťuje trenér, který slavného Terminátora připravoval na zápasy. „Když nedávno dostal nabídku ke vstupu do strany PRO Jindřicha Rajchla, odmítl ji.“ 

Vémola však není jediný zápasník vstřícný k populistickým politikům. Svůj pořad má i Leo Brichta, mladý český talent MMA aktuálně působící v polské organizaci KSW, který do něj pozval na návštěvu Andreje Babiše, jehož politiku podporuje. V jednom rozhovoru uvedl, že jeho vysněnými hosty v podcastu by byli Andrew Tate, Conor McGregor a Jake Paul, legendy trumpovského světa. Zápasníky, kteří by si před kameru zvali politiky z opačné části spektra nebo se vyznávali z obdivu k liberálním celebritám, na scéně nenajdeme. 

Minimálně to naznačuje, že prostředí podobně jako za oceánem tíhne určitým směrem. „Politika v Česku není tak zřetelně polarizovaná jako v USA, ten trend se k nám ale brzy dostane,“ myslí si Jan Zápotocký z Fakulty sociálních věd UK, který se zabývá komunikací na sociálních sítích. „Například na Slovensku během prezidentských voleb Attila Végh veřejně podpořil Petera Pellegriniho. Může se brzy stát, že nějaký český zápasník podpoří Motoristy nebo Filipa Turka, protože jejich voliči se s cílovou skupinou MMA velmi překrývají.“ 

Spoluzakladatel a moderátor Oktagonu Ondřej Novotný říká, že jeho organizace se snaží být apolitická. Se svým kolegou Pavolem Nerudou však oba zastávají jasné postoje. „Já jsem protikomunistický a dávám opakovaně najevo, že mi vadí i lidé jako Okamura,“ říká moderátor. Podle něho ale populisté dokázali mnohem lépe vycítit popularitu MMA, a tak ho navštěvují, chodí do podcastů a přátelí se se zápasníky. „Andrej Babiš u nás na turnaji byl několikrát, protože je chytrý. Tradiční politici bohužel krutě zaspali dobu a myslí si, že politika je pořád věc salonů za zavřenými dveřmi. Žijí na nějakém zvláštním ostrově své mysli, kde vůbec nedokážou zachytit nálady společnosti. Kdyby byl Petr Fiala trošku chytrý, tak Karlose dávno využije ve svůj prospěch,“ myslí si Novotný. 

Jeho organizace se však snaží přesvědčit k návštěvě prezidenta Petra Pavla a podle Novotného k tomu „není daleko“. Mezi vojáky má ostatně MMA řadu fanoušků. Dominika Humburgera přijelo do Karlových Varů na zápas podpořit asi 150 vojáků a do klece mu pak přišel pogratulovat i jeho velitel plukovník Petr Matouš, který sám v minulosti stanul v kleci na dobročinném utkání.

 Orazit si s Okamurou 

Daleko více než na turnajích Oktagonu je však politické zaměření vidět na kláních jiné organizace, která má sice MMA v názvu, se sportem ale nemá moc společného. Řeč je o Clash MMA, dříve známé jako Clash of the Stars, která v Česku už několik let pořádá bizarní fyzické souboje influencerů. Akce se také konají ve velkých sportovních halách, zápasníci si na vyhrocených tiskových konferencích upřeně zírají do očí a následně spolu bojují v kleci. Místo sportovců tu však mnohem častěji měří síly různé celebrity, leckdy velmi pochybné pověsti: účastníci reality show, pornoherečky, influenceři s kriminální minulostí, různí rasisté a homofobové. Během tiskových konferencí si nadávají, jednou se i polévali výkaly. Často mají za sebou jen pár týdnů tréninku a boj tak rychle skončí. Cílem je přilákat kontroverzí co nejvíc platících diváků na „galavečery“ nebo k on-line vysílání. 

Oproti Oktagonu má v Clashi politika mnohem více prostoru. Kromě toho, že v kleci bojují skuteční politici (v minulosti třeba starosta Řeporyjí Pavel Novotný), přítomné celebrity svými nenávistnými výroky často překročí meze zákona. Například Hana Gelnárová, účastnice několika reality show, letos v únoru stanula před soudem kvůli videu, na kterém hajlovala. Influencer Samir Margina zase na předzápasové tiskovce nenávistně zaútočil na LGBT+ osoby a řekl, že by „buzny lovil nožem“. Organizátoři ho nejdříve vyloučili, pak ho však na přímluvu fanoušků vzali zpět. Další influencer Lukáš Bukovaz ze show vypadl poté, co byl odsouzen za sex s nezletilou dívkou. 

Ústřední postavou MMA Clash je Jakub Jíra, který show moderuje a pomáhá vybírat „zápasníky“. Hlavním kritériem je pro něj zábavnost. „Je to hlavně show, která má přitáhnout lidi k pay per view. Každý si tu najde svého padoucha nebo hrdinu,“ vysvětluje. Nevadí mu ale, že tím šíří do světa nenávistné útoky či hajlování? „Co tehdy udělal Samir, byl samozřejmě obrovský přešlap. Dostali jsme za to velkou mediální masáž. Naprosto oprávněně,“ uznává Jíra. Kontroverzní účastníci se nicméně do pořadu vrátili. „Clash děláme pro fanoušky, ne pro novináře, co si do nás budou rejpat,“ říká pořadatel show, kterou hojně sledují a napodobují děti. „Naší ambicí není někoho vychovávat, to by měli dělat rodiče a škola. Nás si lidi zapnou, aby si orazili.“ 

Jíra má od loňského roku také podcast s Tomiem Okamurou, ve kterém se baví o životě i o politice. V obojím si notují. „Jsme kamarádi, známe se už asi dvanáct let,“ říká promotér, který podporuje také Andreje Babiše. A v blízké budoucnosti by se měly v kleci MMA Clash objevit také další postavy české politiky. „Můžu prozradit, že jsme v jednání s expolitiky, kteří byli vysoce postavenými představiteli,“ slibuje Jíra. 

Navzdory tomu, že brzy uvidíme další vysloužilé politiky boxovat v kleci, se však nezdá, že by se zdejší zápasnická scéna chystala promluvit do podzimních voleb tak jako za oceánem. Především proto, že ústřední postavy sportu se k politice zatím stavějí spíše vlažně. Češi – hlavně ti mladší – si v tvrdém kontaktním sportu našli svůj nový hokej, při němž se chtějí hlavně pobavit a upustit páru. Zároveň se tu však ve spojení MMA, sociálních sítí a reality show podobně jako v USA rodí zcela nový svět s obrovským dosahem, který bezpochyby bude formovat uvažování nastupující generace. A zatím se zdá, že vážně ho berou hlavně populisté.