Nečekaný druhý dech ministryně Schillerové

Pokud se nic dramaticky nezmění, bude pod dvěma největšími schodky státního rozpočtu v historii Česka podepsaná jedna osoba. Ministryně Alena Schillerová řídila státní kasu v nejhorším roce 2021 a svůj podpis přidá i pod návrh na příští rok, který se zařadí na druhé místo s rozdílem mezi příjmy a výdaji ve výši 389 miliard.

Ačkoli vedla ministerstvo v době otřesů spojených s pandemií, zdá se, že nová směna je pro ni náročnější. A nejde jen o to, že tolerance veřejnosti k obrovským schodkům je citelně slabší, kromě vládních figur ve veřejném prostoru návrh státního rozpočtu na příští rok nikdo neobhajuje, naopak opozice i ekonomové na něj tvrdě útočí.

Staronový premiér Babiš, který ji v roce 2017 vytáhl do vedení rezortu a jemuž tak vděčí za politickou kariéru, totiž v současném angažmá mnohem víc mluví svým ministrům do jejich rezortů a zároveň se někdy stává „neřízenou střelou“. Bez Babišova souhlasu neprojdou ani rozpočtové změny na úrovni jednotek miliard. Už tak malý manévrovací prostor je ještě víc okleštěn a možnosti ministryně, jak prosadit změny, jež nejsou příliš po chuti jejímu nadřízenému, jsou omezené.

Lidé, kteří měli možnost se Schillerovou hovořit o stavu veřejných financí za zavřenými dveřmi, popisují, že si je strážkyně státní kasy vědoma reálného stavu – tedy že beze změn na straně výdajů nebo příjmů se český rozpočet neobejde. Ale žádná taková změna nenastala a výsledkem je předložený rozpočet. „Z toho jsem si dovodil, že ona by možná i chtěla veřejné finance držet v bezpečných vodách, ale že bohužel není ta, kdo má poslední, a tedy rozhodující slovo,“ říká zdroj, jenž si nepřál být jmenován.

Potřebné rozpočtové kompromisy, které budou případně i v rozporu s předvolebními sliby, potažmo plány Andreje Babiše, tak zatím nejsou na obzoru - přestože se už na veřejnosti ukázaly jejich rozdílné názory na některé věci, třeba v otázce snižování daní i možného uvedení pražského letiště na burzu. Navíc část hnutí mluví o tom, že politička v opozici ztratila jeho přízeň. Kde tedy končí pravomoci Aleny Schillerové a jaká je její budoucnost v dresu ANO? Je a bude víc než užitečnou figurou?

Vláda odpisů?

Babiš jednání o rozpočtu v podstatě řídil a měl detailní přehled o jeho rodící se podobě – jak sám informoval na sociálních sítích, se šéfkou státní kasy a klíčovým úředníkem na rezortu Karlem Tyllem se sešel několikrát, naposledy předtím o víkendu doma v Průhonicích, aby parametry rozpočtu společně vyladili. Poté, co se z utajovaného materiálu stal veřejně dostupný návrh, ponechal však nejtěžší mediální chvíle po představení rozpočtu s obřím schodkem na věrné kolegyni.

Z tiskové konference, kde Schillerová poprvé návrh představila, předseda vlády odešel po patnácti minutách kvůli cestě do Slovinska. Ministryni podpořil až o dva dny později při otevření nové cementárny v Čížkovicích na Litoměřicku. „My si za tím rozpočtem stojíme,“ prohlásil Babiš a doplnil, že kritici rozpočtu nejdou do detailů a neuvádějí, kde by se daly najít úspory.

Přestože v politických debatách Schillerová stále hájí programové priority ANO, potažmo premiéra, zároveň existují i důkazy o jejich rozdílných názorech na některé věci. Když vláda informovala veřejnost, že do čela Letiště Praha usedne nechvalně proslulý manažer Radomír Lašák, začaly tamní odbory mluvit o možnosti stávky – personální výběr kabinetu se jim nelíbil, protože za někdejšího Lašákova působení v ČSA vyrazily aerolinky na cestu ke krachu.

Zaměstnanci se obávali i možnosti, kterou avizoval premiér Andrej Babiš – tedy že by Letiště Praha mohlo v nejbližších letech vstoupit na burzu. Podle jeho představ by mohl stát soukromým investorům prodat 40 procent akcií společnosti s tím, že by od nich chtěl pro státní kasu 25 miliard korun.

Obavy letištních pracovníků jela řešit přímo na místo právě ministryně financí, pod jejíž rezort spadá výkon akcionářských práv. Při diskusi se zaměstnanci vyloučila, že by její úřad připravoval vstup Letiště Praha na burzu, ale Babiš poté prohlásil, že to v plánu je a že by se to mohlo stát už v roce 2028. Vyjádření blízkých spolupracovníků jen pár hodin po sobě byla v patrném rozporu, což v jejich případě není obvyklé.

Rozdílné názory premiéra a ministryně se zásadně projevily i v otázce možného snižování daní pro firmy. Babiš dlouhodobě prosazuje pokles korporátní daně z 21 na 19 procent. Schillerová v březnu uvedla, že je proti: podle ní si to stát nemůže dovolit, snížení této daně by pro státní rozpočet znamenalo pravděpodobně výpadek příjmů přes 20 miliard korun.

Doplnila, že si dokáže spíše představit zrychlení odpisů firemních investic – tedy že by se velké kapitálové výdaje soukromých společností daly odepsat z daní během kratší doby než v současnosti. „Chceme být vládou odpisů,“ podpořil Schillerovou její kolega z vlády Karel Havlíček a zástupci byznysu tomu nadšeně tleskali.

Jen krátce nato však opět kontroval předseda vlády: podle něj je možné provést obě dvě změny, tedy snížení daní i zrychlení odpisů. „Ta debata v médiích, jestli budou odpisy, nebo snížíme daň z 21 na 19 procent: oboje stále platí. My ten program držíme,“ prohlásil před zástupci firem na konferenci Úspěšné Česko.

Redaktoři Respektu mají dlouhodobě zažádáno o rozhovor na tiskovém oddělení ministerstva financí, dosud se však nepodařilo dohodnout na jeho konání, kdy by bylo možné se ministryně zeptat na rozepře, potažmo její přesnější představy o rozpočtu.

Inženýr má větší vliv

I zrychlení odpisů v prvních letech znamená výpadek z rozpočtu, přesto ho upřednostňují nejen zástupci byznysu, ale také experti z řad ekonomů. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že tento krok může z dlouhodobého hlediska přispět k rychlejšímu růstu ekonomiky. Firmy motivuje k modernizaci svých zastaralých provozů, která jim může přinést i vyšší zisky.

Nyní však celá věc uvízla na mrtvém bodě. „Programové prohlášení vlády platí, zároveň platí i to, že ani u jednoho z těchto závazků programové prohlášení neuvádí, odkdy by měl platit. Pro rok 2027 ministerstvo financí s těmito kroky nepočítá,“ odpovídá vyhýbavě tiskový odbor rezortu.

Insideři se shodují, že podpora Aleny Schillerové, Karla Havlíčka, byznysu a expertů pro prosazení reforem nestačí. Zásadní je pohled předsedy vlády, který trvá na snižování korporátní daně. Lidé, kteří jsou zasvěceni do sestavování rozpočtu, mimo záznam uvádějí, že Schillerová je ve složité pozici – už proto, že Babiš byl tři roky ministrem financí, zná tak dobře celý proces i ty, kteří se na něm podílejí.

Vliv Aleny Schillerové na zásadní rozpočtové změny zpochybňuje opakovaně mimo jiné předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl. V rozhovoru pro týdeník Reflex na otázku, co říká na Babišovu ekonomickou mantru o tom, že konsolidace je možná až po dokončení dopravní infrastruktury a dalších zásadních investic, odpověděl, že Babišova prohlášení bere vážněji, než kdyby je pronesla Alena Schillerová.

„Protože si upřímně myslím, že inženýr Babiš má mnohem větší vliv na sestavování rozpočtu než paní doktorka Schillerová. Mám na mysli klíč, jenž se jmenuje velikost výdajů a deficitu. Bereme to vážněji, než kdyby to řekla ministryně financí,“ uvedl k současné vládě kritický ekonom.

Kdo má hlavní vliv na sestavování rozpočtu, je zásadní otázka – zejména kvůli tomu, že k nějaké formě konsolidace musí patrně v dohledných letech dojít. Úředníci ministerstva financí naplánovali do závazných dokumentů pro jednání s institucemi EU, že v roce 2028 bude strukturální deficit nižší o zhruba 140 miliard. Když se jich opoziční poslanci na rozpočtovém výboru ptali, s jakými změnami se tedy počítá, přiznali, že nevědí, jak se snížení schodku dosáhne.

Babiš i Schillerová opatrně začínají mluvit o zvyšování některých daní – třeba z investičních nemovitostí nebo dividend. Ekonomové upozorňují, že to nejsou řešení, která by ušetřila 140 miliard korun. Čí vliv nakonec převáží, rozhodne o tom, na jaké části společnosti sanace rozpočtu dopadne nejvíc.

Nejlepší z nás

Část lidí zevnitř vlády a ANO už dříve mluvila o tom, že Schillerová ztratila přízeň předsedy v čase, kdy bylo hnutí v opozici – protože mu částečně přerostla přes hlavu a na některé věci vyjádřila jiné názory. I proto pak ANO představilo dva kandidáty na premiéra: Babiše a Havlíčka. Schillerová se takto vysoko nikdy nedostala, ačkoli dříve platila společně s Havlíčkem za rovnocennou „dvojku“. Před prezidentskou volbou v roce 2023 o ní Babiš dokonce mluvil jako o možné kandidátce, naopak před volbami neměla jistou ani pozici ministryně financí.

Druhá část politiků ANO přesto nesouhlasí s interpretací, že je v horší pozici než dříve. „Je možná naopak v nejlepší pozici z nás všech!“ tvrdí jeden z hlasů uvnitř vlády s tím, že její práce ministryně v prvním roce vládnutí je ukázková. Daří se jí sněmovnou tlačit pro premiéra klíčové kroky: návrat elektronické evidence tržeb, tedy někdejší vlajkovou loď hnutí ANO, ale také novou a odbornou veřejností vesměs chválenou podobu penzijního spoření. Do hry vrátila i státní dluhopisy.

Stále platí, že pro Babiše je přínosem. Z vysmívané „Babišovy účetní“ se už během prvního vládního angažmá stala vynikající rétorka. Poté, co ANO prohrálo sněmovní volby, převzala po zneuznaném Jaroslavu Faltýnkovi poslanecký klub hnutí, aniž se do té doby sněmovní praxi věnovala. A rychle se zorientovala v možnostech jednacího řádu tak, že fakticky zablokovala Poslaneckou sněmovnu (proti čemuž se ve druhé polovině minulého období musel vymezit i Ústavní soud). Stejně tak se nebála naskočit na současné trendy: naslouchala své asistentce – příslušnici generace Z – a mezi politiky jako jedna z prvních vstoupila na TikTok.

Ve volbách v Jihomoravském kraji porazila tehdejšího premiéra Petra Fialu a prokázala i připravenost vrátit se zpět do úřadu. A přestože do tvorby rozpočtu si tedy Babiš příliš sahat nenechá, opět nyní mluví o třech, nikoli dvou kandidátech na premiéra, respektive na premiérku. „Až předseda skončí, tak si to mezi sebou férově rozdají,“ popisuje jeden z výše postavených straníků pozici Havlíčka a Schillerové.

To je však zatím spíš daleko. Premiér, který se poslední dobou prezentuje jako fanoušek dlouhověkosti, již oznámil, že se za necelé dva roky hodlá znovu ucházet o post předsedy ANO – což by v logice politického cyklu znamenalo, že by se nechal zvolit lídrem hnutí pro další sněmovní volby.