Tajná operace Izraele: Jak chtěl Mosad naverbovat bývalého íránského prezidenta Ahmadínežáda

Na počátku roku 2024 přistála rektorovi jedné z budapešťských univerzit na stole překvapivá žádost. Vysoký úředník maďarské vlády sdělil profesoru Gergelymu Delimu, že Národní univerzita veřejné služby by měla uspořádat konferenci o klimatických změnách a pozvat na ni poměrně nečekaného hosta: Mahmúda Ahmadínežáda.

Další šok následoval poté, co se rektor dověděl důvod, proč by měl zvát právě všeobecně nenáviděného bývalého prezidenta Íránu. Konference je zástěrkou pro tajná jednání, jež má Ahmadínežád v Budapešti vést s agenty izraelských tajných služeb – tedy představiteli státu, který otevřeně vyhlašuje za svého nepřítele.

Deli věděl, že pozvání by mohlo poškodit pověst univerzity i jeho vlastní reputaci. Jak ale později uvedl v rozhovoru s deníkem The New York Times, věřil tomu, že by tím mohl přispět k záchraně lidských životů. „Existují dva nepřátelé – a pokud spolu tito nepřátelé chtějí mluvit, je na místě udělat maximum pro to, abyste jim to umožnili,“ řekl.

Návštěva Mahmúda Ahmadínežáda na univerzitě v roce 2024 i jeho druhá cesta o rok později byly součástí dlouholeté snahy Izraele vytvořit si z něj svého agenta. Ten měl být ve vhodnou chvíli dosazen do čela Íránu jako jeho nový lídr. Pod podmínkou anonymity, díky níž mohli popsat citlivé zpravodajské informace, to uvedli američtí i íránští představitelé obeznámení s touto operací.

Podle amerických zdrojů bylo verbování Mahmúda Ahmadínežáda pro Izrael takovou prioritou, že tehdejší šéf izraelské tajné služby David Barnea osobně odcestoval na první schůzku do maďarské metropole v roce 2024. Brzy poté informovala izraelská zahraniční rozvědka Mosad americkou CIA, že se s Ahmadínežádem zkontaktovala.

Plán rekrutovat Ahmadínežáda představuje nečekaný zvrat v historii vztahů Izraele s politikem, který urychloval íránský jaderný program, pravidelně vyzýval ke zničení jejich země a popíral holocaust.

V posledních letech podle amerických činitelů Izrael tajně platil náklady Ahmadínežádovi na bydlení i cestování a izraelští operativci se s ním několikrát sešli v zahraničí – mimo jiné během jeho cest do Budapešti.

Tyto snahy vyvrcholily koncem února letošního roku – během prvních dnů americko-izraelské války proti Íránu – odvážnou operací, která měla za cíl přemístit bývalého vůdce, který žil v Teheránu pod přísným dohledem. Cíl byl jasný: uvést do pohybu plán na svržení současného režimu a dosazení Ahmadínežáda k moci.

Plán ale selhal.

Izraelský letecký úder zasáhl 28. února komplex, ve kterém exprezident bydlel, přičemž cílem byla budova jeho osobních strážců a jeho obrněné vozidlo. Jak NYT sdělily čtyři vysoce postavené íránské zdroje, na místo dorazilo po útoku černé auto značky Peugeot, které ho vysokou rychlostí odvezlo z chaotického místa útoku.

Američtí a íránští představitelé obeznámení s operací uvedli, že vůz řídili agenti Mosadu, kteří Ahmadínežáda odvezli do tajného konspiračního bytu v Íránu. Bývalého íránského vůdce však zběsilá záchranná operace rozrušila a zdál se být zklamaný z izraelského plánu na jeho návrat k moci.

Úkryt nakonec opustil za okolností, které nejsou dosud vyjasněné. Na veřejnosti se znovu objevil až na začátku července, kdy se krátce zúčastnil pohřebního průvodu zavražděného nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího.

Není jasné, kde se nachází nyní. Čtyři vysoce postavení íránští představitelé však uvedli, že Ahmadínežád se nejprve ocitl ve vazbě zpravodajské složky Islámských revolučních gard – a poté, co se íránská vláda dozvěděla o jeho kontaktech s Izraelem, je dnes v domácím vězení.

Izraelští představitelé se k plánu dosadit Mahmúda Ahmadínežáda do čela Íránu veřejně nevyjádřili. Tento plán byl součástí širší snahy o svržení vlády v Teheránu. Dalším prvkem bylo vyzbrojení a výcvik íránských kurdských opozičních sil se základnou v severním Iráku, které měly proniknout do západního Íránu, obsadit tamní území a nakonec postupovat směrem k hlavnímu městu – k čemuž však nikdy nedošlo.

Plán na změnu režimu zahrnoval „sérii velmi, velmi jedinečných operací“, uvedl v květnu Tamir Hayman, bývalý šéf vojenské zpravodajské služby, v talk show Firing Line televize PBS poté, co deník The New York Times poprvé odhalil podrobnosti o roli exprezidenta v tomto plánu. „A Ahmadínežád byl součástí této série.“

Zástupci Mosadu na žádosti o komentář nereagovali. Ali Akbar Javanfekr, mluvčí Ahmadínežáda, se k věci odmítl vyjádřit.

Změna po skončení mandátu

Jako íránský prezident v letech 2005 až 2013 byl Mahmúd Ahmadínežád jedním z nejvýznamnějších představitelů tvrdé linie v zemi. Hovořil o zničení Izraele a za jeho vlády Írán obnovil program obohacování uranu, což vyvolávalo podezření, že země tajně usiluje o vývoj jaderných zbraní. Nařídil násilné potlačení celonárodních protestů proti jeho znovuzvolení v roce 2009, za jeho vlády justice prováděla hromadné popravy disidentů a věznila opozičníky i politické rivaly.

V letech po odchodu z prezidentského úřadu však Ahmadínežád zmírnil své postoje a utlumil protiizraelskou rétoriku, která charakterizovala jeho působení ve funkci. Často se snažil předvádět svou nově nabytou umírněnou tvář, poskytoval rozhovory a pronášel projevy, v nichž se vyjadřoval k íránské popkultuře, kritizoval bezpečnostní síly země za tvrdé zásahy a obviňoval vládnoucí elitu z korupce.

Vzdal se své charakteristické, nadměrně velké khaki větrovky a začal nosit obleky na míru. Upravil si rozcuchanou bradku, zřejmě podstoupil aplikaci botoxu a začal se učit anglicky.

Ve své kanceláři v Teheránu každé ráno pořádal hodinová veřejná setkání, aby si vyslechl stížnosti obyčejných lidí. Někteří k němu přicházeli s prosbou o pomoc při vyřizování úředních záležitostí. Příležitostně psal dopisy ministrům, v nichž se přimlouval za žadatele o půjčky. Pravidelně cestoval po celé zemi a setkával se se svými příznivci ve městech i na venkově.

Vztah bývalého prezidenta s íránskou vládou byl komplikovaný. Vysocí představitelé ho odsouvali na okraj a omezovali jeho pohyb, přesto mu umožnili zasedat po boku dalších vysokých představitelů ve vlivném sboru, který radí nejvyššímu vůdci. Zasedání této rady se zúčastnil ještě v únoru, několik dní před vypuknutím války.

Podle rozšířeného názoru byla proměna někdejšího zastánce tvrdé linie cynickým kalkulem. Měl to být pokus vylepšit si své populistické renomé a distancovat se od vládnoucích špiček. Stále si udržoval podporu mezi íránskou dělnickou třídou a jeho poradci byli přesvědčeni, že jeho jediným cílem je vrátit se jednoho dne k moci.

„Nedělal by to kvůli penězům. Peníze má; disponuje rozsáhlou ekonomickou sítí. Dělal by to kvůli moci. Chce být v centru moci,“ uvedl v telefonickém rozhovoru Abdolreza Davari, bývalý blízký spolupracovník a hlavní poradce exprezidenta, který se s ním před několika lety ve zlém rozešel.

O ambici vrátit se k moci a stát se lídrem Íránců za pomoci zahraničních mocností se svěřil několika nejbližším spolupracovníkům a důvěrníkům. NYT to sdělil jeden z členů jeho úzkého okruhu, který hovořil pod podmínkou anonymity, aby mohl popsat soukromé rozhovory.

Podle tohoto zdroje ztratil Ahmadínežád iluze o systému islámské republiky poté, co byl třikrát diskvalifikován z kandidatury na prezidenta, a dospěl k závěru, dokud bude současný systém fungovat, jeho návrat na vrchol není možný. Obával se, že v případě války a změny režimu by Američané a Izraelci vybrali některého z exilových představitelů, který zemi nezná, a Írán by se tak dostal do nestabilní situace. Svému okolí se představoval jako někdo, kdo by mohl hrát roli reformátora podobně jako bývalý ruský prezident Boris Jelcin. Tvrdil, že pokud se dostane k moci, Írán uzná Izrael a normalizuje s ním vztahy v rámci Abrahámovských dohod prosazovaných prezidentem Trumpem.

Podle dvou představitelů izraelského ministerstva obrany zpravodajské služby jejich země pozorně sledovaly nápadně narůstající rozkol mezi někdejší hlavou státu a íránským režimem. Zvláštní pozornost vzbuzovala zejména rostoucí nevraživost Ahmadínežáda vůči ajatolláhu Chameneímu a dalším vysokým představitelům Íránu, kteří mu opakovaně znemožnili kandidovat na prezidenta.

Činnost bývalé hlavy státu však začala vzbuzovat podezření i v řadách rozvědky Islámských revolučních gard, která je zodpovědná za ochranu Islámské republiky před zahraničním vměšováním. Podle dvou členů gard a jednoho zpravodajského důstojníka obeznámeného s případem se toto podezření ještě prohloubilo poté, co Ahmadínežád začal v roce 2017 zasílat veřejné dopisy Donaldu Trumpovi a později i saúdskoarabskému korunnímu princi Muhammadu bin Salmánovi. Americký prezident oba hojně chválil.

Po letošním izraelském úderu, který dočasně narušil dohled gard nad Ahmadínežádem, začaly íránské zpravodajské služby podle zmíněných čtyř činitelů vyšetřovat a skládat si mozaiku jeho spojení s Izraelem.

Setkání v zahraničí

Zatím není jasné, kdy se izraelští agenti poprvé pokusili Mahmúda Ahmadínežáda zverbovat. Íránští představitelé uvedli, že k nějakému kontaktu došlo během cesty exprezidenta do Guatemaly, kde se v roce 2023 na pozvání tamní vlády zúčastnil konference zaměřené na životní prostředí. Guatemala má s Izraelem užší diplomatické vztahy než většina zemí Latinské Ameriky.

Ahmadínežád přitom na tuto cestu málem neodletěl, protože ho na letišti v Teheránu zadržely bezpečnostní složky, které mu odmítly vystavit palubní vstupenku a zakázaly mu opustit zemi. Exprezident proti tomu na letišti několik hodin protestoval vsedě. Fotografoval se s běžnými cestujícími, zaměstnanci letiště i leteckých společností – svůj protest proměnil ve veřejnou show, o jejímž průběhu informoval na sociálních sítích. Íránské úřady nakonec ustoupily a povolily mu nastoupit do letadla a odletět na konferenci.

„Někteří lidé mi říkali, abych do Guatemaly nejezdil; já jsem jim odpověděl, že mě pozval můj bratr, ministr životního prostředí,“ řekl Ahmadínežád v jednom z videí z této cesty. „Jde o klíčovou zemi v Latinské Americe.“

Následující rok podnikl svou první cestu do Maďarska, aby se zúčastnil zmiňované konference na Národní univerzitě veřejné služby. Právě v Budapešti se setkal s Davidem Barneou, který letos v červnu skončil po pěti letech v čele Mosadu.

Maďarsko, které v té době vedl pravicový premiér Viktor Orbán, mělo k Izraeli pravděpodobně bližší vztah než kterýkoli jiný evropský stát. Orbán a izraelský premiér Benjamin Netanjahu se vzájemně navštěvovali ve svých zemích. Sám Netanjahu pronesl v dubnu 2025 na Národní univerzitě veřejné služby projev a instituce mu udělila ocenění za zásluhy o veřejnou službu.

O dva měsíce později – jen několik dní předtím, než Izrael zahájil válku v Íránu – se Ahmadínežád do Budapešti vrátil. Tato návštěva mu posloužila jako zástěrka pro setkání s pro setkání s agenty izraelské rozvědky.

Jeho bodyguardi z jednotky Ansar, kteří Ahmadínežáda doprovázeli na všech zahraničních cestách, uvedli, že se mu během cesty v červnu 2025 alespoň dvakrát podařilo ochranku setřást a zmizet na dlouhá jednání.

Ve zprávě o této cestě strážci uvedli, že na otázku, kam zmizel, jim Ahmadínežád odpověděl, že na setkání s univerzitními profesory. NYT to potvrdili dva členové Islámských revolučních gard a jeden zpravodajský důstojník.

Na univerzitní konferenci pak bývalý íránský prezident přednesl přednášku v angličtině. Přítomné překvapil tím, že vynechal tradiční verš z Koránu, který dříve recitoval na začátku každého svého vystoupení.

Oblečen v tmavomodrém, na míru šitém obleku mluvil o „sdílené lidskosti“ a „měnícím se světovém řádu“ a nabízel vlastní představy o tom, jak by mohl nový svět vzniknout – jak dokládají videa z cesty zveřejněná na jeho sociálních sítích.

Rektorovi univerzity předal také výtisk Knihy králů od starověkého perského básníka Ferdowsího a převzal od něj emblém univerzity. V červnovém rozhovoru pro NYT rektor Deli označil vlastní roli v celé věci německým slovem Strohmann, tedy nastrčený panák.

Mahmúd Ahmadínežád nebyl na veřejnosti viděn od konce února až do počátku července. Nečekaně a velmi krátce se objevil na zmíněném pohřebním průvodu ajatolláha Chameneího. Přestože teploty toho dne přesáhly dvaatřicet stupňů Celsia, bývalá hlava státu je na videozáznamech vidět v těžké bundě a s chirurgickou rouškou přes obličej.

Další dva žijící bývalí íránští prezidenti, Hasan Rúhání a Mohammad Chátamí, pozváni nebyli a na žádném z pohřebních obřadů se neobjevili.

Mahmúd Ahmadínežád stál mlčky se skloněnou hlavou a ze všech stran ho obklopovali lidé, kteří vypadali jako členové ochranky.