Fareed Zakaria: Válka s Íránem je dar. Jenomže ne pro Ameriku

Jak to s americkou válkou v Íránu jde týden co týden nahoru a dolů, jeden trend je jasný: nejvíc prospěchu z ní má Čína.

Peking nemusel ani jednou vystřelit, utrácet ohromné peníze ani spotřebovávat svůj politický kapitál. A stejně z této krize získal víc než za poslední tři desetiletí. Čína se teď ještě více přiblížila ke třem svým dlouhodobým cílům: chce Blízký východ méně závislý na Americe; svět více závislý na klíčových čínských technologiích; a chce, aby všichni vnímali Peking jako seriózní a stabilní světovou mocnost.

Peking se nepokouší nijak nahradit Washington v pozici vojenského garanta blízkovýchodní stability. To by vyžadovalo příliš mnoho nákladných závazků. Má totiž jednodušší a rafinovanější cíl. Chce státy Perského zálivu přimět, aby alespoň mírně opustily americkou oběžnou dráhu. Za čínského vůdce Si Ťin-pchinga dělá velkou část práce prezident Donald Trump.

Američtí spojenci v Perském zálivu mohli pozorovat, jak Washington válku vede chaotickým způsobem a bez velkých ohledů na škody způsobené jejich městům, infrastruktuře a ekonomikám. Perský záliv se teď dělí na dva tábory. Spojené arabské emiráty se ještě více sbližují s Izraelem a Washingtonem. Avšak větší skupina, vedená Saúdskou Arábií a zahrnující Katar, Omán a možná i Irák a dokonce i Turecko, bude o dlouhodobou bezpečnost nejspíš usilovat skrze rovnováhu. Budou dále udržovat vztahy se Spojenými státy, ale povedou také dialog s Íránem a budou utužovat vazby na Čínu.