Tomáš Brolík: Kyjevské protesty ukazují, že všechno je v pořádku

Kvůli konci populárního ministra obrany vyšlo do ulic několik stovek lidí. To nezní jako moc, ale jsou to ulice Kyjeva. Několik stovek je ve městě, kde je potřeba před setměním utíkat do krytu (v těchhle dnech, kdy už několikátou noc dopadá na město jedna ruská balistická raketa za druhou, obzvlášť), velká síla. Když byl prezident Volodymyr Zelenskyj donucen naprosto otočit a nakonec nezrušit agentury vyšetřující korupci na nejvyšších místech, taky k tomu stačil veřejně projevený hněv pár set lidí. (A bezpochyby taky tlak Evropanů, kteří za koncem vyšetřovatelů netušili nic dobrého.) A na malá prostranství na kopečku, kde jsou v Kyjevě všechny prezidentské a parlamentní úřady, se beztak moc větší dav nevejde.

Takže několik stovek, a sečteno po celé zemi pár tisícovek, je ve válečných poměrech hodně. Nejde teď o to, že “v Rusku by něco takového nešlo”. Samozřejmě, že by v Rusku nic takového nešlo. Že je někde něco lepší než v Rusku, to není informace, Rusko ve své mizérii není referenční bod.

Protesty proti tak subtilní věci, jako je odchod ministra obrany (protesty proti rušení protikorupční policie, to je všeobecně srozumitelné, tohle ne), ukazují, že Ukrajinci si věří a chtějí a dovedou své věci řešit sami. Bez ohledu na to, jestli se exministr Mychajlo Fedorov na svou pozici vrátí nebo ne. Ukrajina je země, kde armáda a služba v ní nevyhnutelně prorostla do života skoro celé společnosti. Stovky tisíc lidí slouží, každý zná někoho takového, má ho v rodině, každý taky zná někoho, kdo padl.

Takže politické šachy na úrovni tak vysoké, která je pro většinu lidí nedosažitelná, pro ně není jakási nesrozumitelná hra mocných, ale něco, co vás může dopálit, osobně se dotýkat, o čemž máte pocit, že do toho máte co mluvit. A taky mluvíte. Ty stovky (či celkově tisíce) lidí jsou jen zhmotněnou nespokojenost, kterou vřou sociální sítě a telegramové kanály.