Další byty už ve Špindlu nechceme. Ale „boháči z Prahy“ si stejně udělají, co chtějí

Krkonošské městečko Špindlerův Mlýn má pověst nejexkluzivnějšího lyžařského střediska v zemi. A pohled na promenádu uprostřed léta téhle nálepce odpovídá: v luxusním obchodě s oblečením značky Bogner si skupina arabských návštěvníků prohlíží bundy za desítky tisíc korun, na parkovišti stojí auta prémiových značek, v kavárně hotelu Savoy zní několik světových jazyků. Vlastnit ve zdejším údolí horskou chatu, dům či alespoň byt je mezi tuzemskou vyšší střední třídou už od devadesátých let otázkou prestiže a horskému městečku u šumícího Labe se díky tomu v elitních kruzích a byznysových časopisech přezdívá „český Aspen“.

Nablýskanou fasádu narušuje pohled do samého středu města, kde se uprostřed hotelů, restaurací a obchodů rozprostírá velké prostranství porostlé vysokou trávou. Není tu nic kromě pár ruin s vymlácenými okny. Na jedné z nich však září zbrusu nová bílá plachta s nápisem „Centrum Špindlerova Mlýna“ a QR kódem, jenž kolemjdoucí vybízí k načtení. Člověk se jedním klikem přenese do světa architektonických vizualizací, které zanedbané místo ukazují v docela jiné podobě.

V jedné variantě je louka posetá velkými moderními domy, mezi nimiž v trávě posedávají lidé. V jiné verzi je vidět shluk vysokých budov, mezi nimiž je prostranství s fontánou. Takhle to tu může vypadat, pokud hlavní vlastník pozemků, developerská společnost Penta, dostane prostor realizovat návrhy vzešlé z právě skončené architektonické soutěže, dozvídá se návštěvník, který se na vizualizace proklikal.

Aby firma mohla začít stavět, potřebuje souhlas obce. A té se plány developerů nelíbí, stejně jako většině zdejších obyvatel. Nechtějí, aby centrum jejich města na příštích sto let obsadilo něco, co z jejich pohledu město trápí už dlouho: unifikované apartmánové domy, v nichž si bohatá městská klientela koupí prázdninové rezidence a většinu roku pak zejí prázdnotou.