Hodně řečí, ale o čem?

Takže reforma Evropské unie je nutná,“ řekl minulý týden hned na dvou fórech – na konferenci Český národní zájem a na bilanční debatě k patnácti letům Česka v EU – premiér Andrej Babiš. Těsně předtím Babiš zkritizoval Evropskou komisi za to, že je „zpolitizovaná“, „mimo realitu“ a pro Česko to je „nepřijatelné“. Svoji tezi o reformě EU Babiš nerozvedl, implicitně z toho však vyplynulo, že pokud se má Unie měnit, český premiér vidí jako cíl evropské komisaře. Andrej Babiš se tím přidal k zástupu evropských politiků, kteří po brexitu a nyní intenzivněji před evropskými volbami mluví o tom, že evropské společenství potřebuje redesign.

Česko jako plátce

Kdykoli se doposud v historii Unie rozhodla „reformovat“, změny se týkaly jejích institucí a vnitřních procedur – typicky přepočítání hlasů mezi státy v Radě EU a počtu europoslanců, když se společenství rozšiřovalo. V tomto smyslu byla velmi „reformní“ Smlouva z Nice z roku 2001, která připravila evropské instituce na přijetí Česka a dalších devíti států, z nichž většina se ještě o dvanáct let dříve nacházela za železnou oponou. Vyjednávání o nových technicko-mocenských pravidlech byla vždycky zdlouhavá, konfliktní, pro laickou veřejnost naprosto nesrozumitelná a posilovala v lidech pocit, že Unie je naprosto odtržená od skutečného života na kontinentu. V poslední dekádě, v reakci na zamítnutí nově dojednaných smluv Francouzi a Nizozemci v referendech, se proto začalo mluvit o tom, že EU potřebuje reformu, aby se víc…