Příliš těsno v oblacích

Pilot práškovacího letadla, krupiér a nakonec i ředitel letiště – na nudný stereotyp si nemůže Václav Černý rozhodně stěžovat. To, jak se mění jeho poslední zaměstnání, si ale při svém příchodu na letiště Olšová Vrata nedaleko Karlových Varů sotva mohl plánovat. Tehdy před dvanácti lety sestával provoz na ranveji utopené mezi poli a jehličnatými lesy z pár vyhlídkových letů pro turisty a několika příležitostných prázdninových „charterů“ cestovních kanceláří k moři. Dnes do agendy pana Černého patří šest pravidelných mezinárodních linek do týdne a šedesát tisíc odbavených cestujících za rok. A to jde o zlomek toho, co karlovarský aeroport v nejbližších letech čeká.

„Něco takového hned tak neuvidíte,“ ukazuje usměvavý čtyřicátník v kostkované košili k oranici před letištní halou. Na plácku před odbavovacím terminálem kličkují žluté bagry a dělníci s kolečky. Ještě letos tu vyroste prosklená hala s nejmodernějším vybavením a plány na plechové ceduli upozorňují, že nepůjde o nic obyčejného. Konstrukce železa a skla má vytvořit dokonalou iluzi trupu dopravního letadla. „Zvládli jsme i kompletní rekonstrukci přistávací dráhy a speciální osvětlení pro noční lety,“ vypočítává pan Černý, jak současná třísetmilionová injekce z kraje, bruselské kasy a dotačního programu norské vlády letiště v Olšových Vratech změní. Po rekonstrukci by se tu měl…