Kupuji, tedy jsem

„Vážený zákazníku“, „vážený spotřebiteli“, oslovují nás prodejní firmy, pokračují v lichotivém tónu, a my se cítíme povzbuzeni. To by se sotva podařilo, kdyby v oslovení stálo „vážený konzumente“. Slovo konzument je totiž zatíženo zápornými asociacemi.

Konzum si bezděky spojujeme s plýtváním, k němuž nám vštípila odpor kultura obsahující křesťanskou solidaritu s lidmi žijícími v bídě, duch demokracie i socialistická ideologie. Jen občas, když se díváme na udílení Oscara, pocítíme závan starého obdivu k okázalé plýtvavosti, která kdysi byla součástí kmenových potlachů a feudálních ceremoniálů.

Pracuj a utrácej

V paměti společnosti je ukotvena hodnota chudoby. Ve výzkumu „Chudoba očima veřejnosti“ byla občanům položena otázka „Mohl/a byste dnes žít spokojeně jako chudý/chudá?“. Víc než čtvrtina překvapivě odpověděla „spíše ano“ nebo „rozhodně ano“. Dotazování se přitom konalo v roce 1995, v době nadějí na prudký růst životní úrovně. V podobném duchu vyznívají i četné výzkumy, které se táží po vztahu mezi příjmem či spotřebou a pocitem štěstí. Ukazují, že spokojenost lidí se životem je nezávislá na ekonomickém růstu společnosti, na mezi existenčního zajištění i na výši osobního příjmu.

A přece statistikové konstatují rok od roku rostoucí tržby obchodů, a to nejen před Vánocemi. Už jsme si…