Inteligence rozhodně není jenom lidská výsada. Všechno, co je na naší planetě složité, dokáže „myslet“

Na začátku bylo velké zklamání z toho, k čemu a jakým způsobem se využívá umělá inteligence a jak zúžená je její definice. „Frustrovalo mě, jak se všechny debaty o naší budoucnosti soustředí na technologie, a proto mě začalo zajímat, jak by budoucnost mohla vypadat, kdyby nebyla formována výhradně technologickými vynálezy,“ popisuje James Bridle únavu z nedostatečné představivosti lidí.

Zároveň vnímá velká rizika, která se s technologickým pokrokem v dnešní podobě pojí a před nimiž často varují a obávají se jich i sami vývojáři. Kupříkladu Shane Legg stojící za AI DeepMind se nechal slyšet: „Myslím, že lidstvo pravděpodobně vyhyne a že v tom nejspíš sehraje roli technologie.“

V onom zklamání se však skrývala i příležitost začít přemýšlet o tom, co je inteligence, jiným způsobem. Nástup umělé inteligence znamenal zlom v tom, že veřejnost najednou dokázala přijmout existenci jiné inteligence než lidské jako fakt; dokonce s ní začala komunikovat, aniž přesně rozuměla tomu, jak funguje. A pokud uživatelé internetu přijali existenci inteligence ležící mimo člověka, ve strojích, a označili ji za umělou, jsou už vybaveni k tomu nacházet inteligenci všude jinde.

Internet nám poskytl srozumitelnou metaforu pro to, jak uvažovat o komunikačních informačních sítích, a když už máme představu o těch technologických, dokážeme podobné analogicky dekódovat i v přírodě. Svět pro nás může být sítí a někteří teoretici dokonce, pokud jde o symbiózu a interakci, mluví o „internetu zvířat“.