Kdo chce největší železniční tunel

45 miliard za jediný železniční tunel? Podle Ministerstva dopravy a Správy železniční dopravní cesty jej potřebujeme, krize nekrize. Známý berounský projekt, nad kterým se točí stavařům (radostí) i novinářům (pochybnostmi) hlava, čeká velké rozhřešení. Evropská komise (EK), od které si projektanti slibovali až 85 procent financí, nad ním možná už zítra zlomí hůl. Tunel Praha - Beroun zařízla EK s tím, že jde zřejmě skutečně o tunel (původně měla stavba stát 17, pak přes dvacet, následně 30, nejnověji 45 miliard). Koridor lze totiž zmodernizovat za mnohem méně peněz s použitím levnější alternativy s kratšími tunely. Předběžné „ne“ už známe, zítra má do Prahy dorazit definitivní potvrzení, že na tunelářský rekord peníze Evropa neuvolní.

Nezbývá než doufat, že se tak skutečně nestane. Argument železničářských projektantů, že vlaky do Norimberka na něm mají jezdit až 300 kilometrovou rychlostí, je naprosto směšný. Třicet kilometrů lze (s uspořenými miliardami) přetrpět nižší rychlostí a na slavnou superdráhu akcelerovat až od Berouna (pokud někdy bude stát). Vydat roční rozpočet ministerstva obrany na jedinou betonářskou stavbu jednoduše odporuje zdravému rozumu, byť by sebevíce naplňovala sny stavařů. Koho konkrétně?

Včerejší článek Livových novin připomněl, že tuzemská železnice se staví dráž než ta německá: Je to věc, o které se v Česku ví již poměrně dlouho, naráželi jsme na ni v Respektu ostatně i na den přesně před rokem v článku Poklad na kolejích. Klíčová je v celé hře skutečnost, že na české železnici vznikla dobře organizovaná kartelová dohoda stavařských firem. Šly dokonce tak daleko, že si založily vlastní kulatý stůl s formální hlavičkou poradenské firmy KPM Consult (zkratka Koridor Project Management), kde si zcela veřejně jednotlivé zakázky rozdělují (členové VIP klubu ZDE). Pozoruhodné, co vše v Česku jde. Dobře, že se o tom alespoň víc píše.