Feminismus dokázal být lecšíms, čím být neměl. Je dobré o tom vědět

Někdy jí sarkasticky říká „bestiář“ podle množství záporných hrdinek, o nichž pojednává, jindy ji zase označuje jako „milostný dopis feminismu“. Tak Sophie Lewis mluví o své nové knize Enemy Feminisms (Nepřátelské feminismy). Po výrazných a poprask budících knihách Full Surrogacy Now (Za náhradní mateřství) a Zrušte rodinu (česky 2023), které feminismus pojímaly jako vzpouru proti zažitým modelům mateřství, péče a uspořádání domácnosti, se jedna z nejprovokativnějších feministických autorek obrací do historie. A dělá to značně kriticky. 

Sleduje momenty, kdy se různé druhy feminismů, namísto aby se zasazovaly o sociální spravedlnost, daly ochotně do služeb temných sil a v jejich jménu se odehrával další útlak. Snadno splynuly s rasistickými, kolonialistickými, fašistickými nebo aktuálně třeba transfobními proudy. Enemy Feminisms vyšly na sklonku února a záhy poté je Lewis představila také na přednášce a debatě se studenty na pražské Fakultě humanitních studií UK.

„Feminismus velmi často podléhá iluzi, že zájmy žen jsou něčím, co už je dané. Ve skutečnosti si je ale musíme v každé době znovu a nově definovat,“ popisuje Sophie Lewis druhý den po odletu z Prahy ve videohovoru už ze svého bytu ve Filadelfii. „Kdykoli jsem se coby mladá radikálně levicová aktivistka setkala s typem feminismu, který třeba odsuzoval ženy provozující sexuální práci, nebo šlo o nějakou jeho elitářskou maloburžoazní verzi, tak jsem měla tendence říkat: Tohle není ten pravý feminismus. V této knize mám ale jinou perspektivu, už nepopírám, že to feminismus je. Dívám se na to tak, že je potřeba dobře poznat to, čím feminismus sice byl, ale být tím neměl.“

Lépe než muži