Ranní postřeh Tomáše Brolíka: Jasně že povinná vojna může být

Narazil jsem na to náhodou, když jsem si četl o jakési nové podepsané smlouvě o obranné spolupráci mezi Polskem a Švédskem. Znalce vojenské problematiky to nepřekvapí. Ale pro laika, který neustále slyší, že znovuzavedení povinné vojny by skrz občanskou nespokojenost ukončilo existenci každého evropského státu, to byla novinka. Švédky a Švédové mají už osm let zase povinnou vojenskou službu. A pozor - čím jste šikovnější, zdatnější a chytřejší, tím spíš na ni jdete.

(Švédsko má, co se obrany týče, i jiné přednosti, třeba síť krytů, která pojme sedm z deseti obyvatel. To je práce na generace, ale něco by se dalo převzít docela rychle. Švédů je přesně jako Čechů, to představu usnadňuje.)

Tedy každý osmnáctiletý Švéd nebo Švédka vyplní zvláštní armádní dotazník. Pětina z nejvhodnějších nich pokračuje na tělesné a psychologické testy. Třetina z těchto pokračuje k výcviku. Armáda nehledá záklaďáky, na které je možné rok křičet a kteří dostanou po šesti měsících povoleno šikanovat nově příchozí, a kteří nesnáší vysokoškoláky, kteří mají všechno kratší a snazší. Těch zhruba sedm tisíc, které armáda vycvičí, jsou lidé, kteří budou něco platní, naučí se něco smysluplného, neztrácí tam čas.

Proslovy o odhodlání bránit západní civilizaci jsou dobré, budovat armádu schopných, věcných a motivovaných vojáků je lepší. Včera přišla zpráva, že do litevského vzdušného prostoru vletěla další dvě ruská letadla. Jednou přijde moment, kdy Evropané ruské útočníky sestřelí. Věcnost a motivovanost pak budou žádané zboží. Že někdo “nebyl ochoten” a že něco bylo “nepřijatelné opatření” nikoho zajímat nebude.