Igor Lukeš: Převzetí moci komunisty v únoru 1948 bylo pro Stalina paradoxně porážkou

Jste autorem knih o předválečném i poválečném Československu, do Prahy jste přijel na konferenci o významu roku 1945. Byl po válce osud Československa otevřený? Existovala možnost, že země nesklouzne do náruče Moskvy?

Příklon k Moskvě nevyhnutelný nebyl. Pád Československa do stalinské pasti nediktovala mapa, tedy jeho geografické postavení, ani spojenecké konference v Teheránu a na Jaltě. Když se podíváte do protokolů z obou konferencí, zjistíte, že se tam o Československu nejednalo. Pokud říkáme, že Západ předal východní Evropu Stalinovi, týká se to především Polska nebo Balkánu. Stalin jednoznačně plánoval sovětizaci Polska, ale o Československu se nemluvilo ani v jeho dohodě s Churchillem z října 1944.

Proč tedy u nás pořád panuje mýtus, že se o našem osudu rozhodlo už v Jaltě?

Čechům se to hodí, protože z toho plyne, že rozhodovali jiní za nás a bez nás. Tím pádem nemáme vinu na tom, že Československo skončilo v mlýnku na maso, který Stalin ve východní Evropě vytvořil a který tu v letech 1949–1955 ničil zemi i obyvatele. Příšerné vraždy, všeobecný strach, totální destrukce všech hodnot… To všechno způsobili jiní a my jsme byli obětí.