Ranní postřeh Tomáše Brolíka: Veděli jste, že nenávisti se jde vyhnout?

Kolik citlivosti v sobě lze najít po patnácti letech ustavičné nenávisti, strašení a hrození? To teď o sobě zjišťuje maďarská společnost. Buzení temných citů je základní politickou výbavou Viktora Orbána a jeho strany Fidesz. Neprobíhá to vždycky tak vulgárně jako například v současnosti na Slovensku, ale o to je Fidesz ve své práci s veřejnosti důmyslnější. Je to užitečná studie, které se Maďaři účastní od roku 2010.

Teď je Orbánova moc v ohrožení a je možné, že v dubnu jej porazí Péter Magyar a jeho strana Tisza. Maďarští nezávislí komentátoři nemají pochyb o jeho politickém talentu, u všeho ostatního jsou u tohoto ambiciózního a ne zcela čitelného muže ještě opatrní. Ale o to nejde - zajímavé je, že jedním z důležitých poselství hnutí, které se zdá být pro veřejnost přitažlivější než bohatá, bezskrupulózní a téměř všemocná politická mašina Fideszu je (samozřejmě, kromě korupce a životní úrovně) soucit se slabšími.

Magyar se do maďarské politiky sám vyhoupl při skandálu se zneužíváním dětí v dětském domově. Všeobecné zhrození bylo pochopitelné. V dětských domovech sice nejsou jen sirotci, ale především děti z velmi problémových rodin (a ty nikdo nemá rád). Ale prznění dětí je moc na každého.

Pak Magyar učinil jednou z tváří své strany Krisztu Bodis, dlouholetou a známou bojovnici za práva dvou velkých terčů vládní propagandy, Romů a homosexuálů. Ne těch “slušných Romů” a “gayů, co to nikomu necpou”. Zkrátka Romů a homosexuálů, bez vytáček a taktizování. Tah mu vyšel, Bodis je teď jednou z lídryň strany.