Děcka z Ostrovan

Jmenuju se Feri a jsem z deseti dětí. Naše rodina je domovem v Ostravě, ale kořeny máme na východním Slovensku.

Když jsme na jaře roku 1968 balili věci k odchodu z romské osady, panoval všude chaos. Věci byly rozházené, po zemi se kutálela jablka na cestu, chleba jsme dali do bílého papíru, protože igelitky nebyly. Maminka pobíhala mezi místnostmi a připomínala: „Nezapomeňte vzít kabát pro nejmenšího!“

Já jsem zamával starou čepicí nad hlavou: „Daje, tady ještě šála od tety Ilony!“ 

Láďa, můj další bratr, seděl na prahu, drolil kůrku chleba a pozoroval Bojara, našeho psa a člena rodiny. „Dado, fakt ho nemůžeme vzít s sebou?“ zeptal se skoro šeptem, aby to Bojar neslyšel. Otec, hrubý hlas, smutné oči, odpověděl: „Víš, čhavoro miro, v Ostravě bychom ho těžko mohli mít u sebe. Tady je jeho domov. Ale ty musíš jít dál.“