Zaplať mi fitko a stáhnu si kalhotky

Probudíte se, uděláte si kafe a vzápětí do chatu na svém mobilu vyťukáte zprávu: „Dobré ránko, broučku, jak ses vyspal?“ Na druhé straně ovšem není váš skutečný přítel, ale přítel virtuální. Respektive je jich tam hned několik. Do světa žen živících se imaginárními milostnými vztahy nás uvádí nový film Barbory Chalupové Virtuální přítelkyně, který v pátek 24. října slavnostně zahájil devětadvacátý ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.

Dvaatřicetiletá režisérka se před pěti lety proslavila společným snímkem s Vítem Klusákem V síti. Také v novince sleduje tři ženy sdílející svou intimitu na dálku skrz mobilní či počítačovou kameru. Zatímco tehdy ale filmem odhalila sexuální predátory zneužívající nezletilé dívky, tentokrát se pohybuje na dospělé a konsenzuální půdě. Což nicméně neznamená, že také z projekcí Virtuálních přítelkyň nebude řada lidí odcházet s větší či menší depresí z toho, čeho byli zrovna v kině svědky.

Kdo tu kým manipuluje

Inked Dory, Rosalinda a Tinix nabízejí za úplatu pohled na svá nahá těla na známé platformě OnlyFans. První si tam vybudovala početnou komunitu obdivovatelů, kterým za pečlivě strukturovaný balíček odměn v posteli předvádí, co by s ní tak zhruba mohli dělat, kdyby od ní nebyli vzdálení stovky kilometrů. A kdyby tedy neměla reálného partnera, kterého v jednu chvíli vtáhne jako přímého aktéra do své sexuální sebeprezentace. Druhé dvě v branži teprve začínají, s Dory se potkávají na jejím workshopu, jehož prostředí zároveň naznačuje, po čem všechny tři aktérky dokumentu touží: v pronajatém bytě sledujeme průměrný středostavovský luxus, jehož vrcholem je obří televizní obrazovka na zdi, lahev laciného prosecca, večeře přivezená z fastfoodového řetězce a možnost chodit pravidelně do fitka.