Evropa po krizi?

Od počátku globální finanční krize uplynulo letos pět let. Po pěti letech se ale ekonomické výsledky evropských států velmi liší. Podle odhadů Eurostatu bude na konci letošního roku německá ekonomika o 4,2 procenta větší než před krizí, zatímco francouzská ekonomika bude o 0,7 procenta menší než před krizí a britská bude také o 1,9 procenta menší.

Mnohem horší je to na evropském jihu: španělská ekonomika bude o 5,9 procenta, italská o 8,7 procenta a řecká o 23 procent menší než před pěti lety.

Britský ekonomický růst dnes velmi rychle předbíhá růst v eurozóně. Britská krize byla hluboká a vleklá a Británie byla podobně jako USA jádrem či ohniskem bankovní krize. Nakonec se ale zdá, že britský recept zabral. Jeho jádrem bylo relativně rychlé a rezolutní řešení bankovní krize po americkém vzoru. Dále je zjevné, že se Británii podařil mix rozpočtových škrtů, nízkých úroků a velmi uvolněné měnové politiky. Nižším příjmovým skupinám se uvolnily daně a vláda dělala maximum proto, aby splátky hypoték (pro Brity zcela zásadní) nezaškrtily poptávku.

Naproti tomu se v eurozóně příprava bankovní unie a posílení bank vleče, Evropská centrální banka je méně dynamická než Bank of England, díky německým přebytkům je euro příliš silné a růst škrtí i vysoké daně a fiskální přísnost.

…

Pro Českou republiku je typické, že na připravovanou koaliční dohodu se všichni dívají, jako kdybychom byli izolovaný ostrov. Kde „na to“ příští vláda vezme? Bude „na to“ mít? Odečteme-li si však českou míru sebepoškozování ekonomiky (která je velká), pak „na to“ bude vláda mít, pokud krize v eurozóně skončí, a když neskončí, tak bude muset šetřit víc, než si teď představuje.

Leckdo má své pochybnosti. Tak například ekonom Barry Eichengreen se táže, zda se do eurozóny nakonec nevrací plnohodnotná krize. Čísla jsou alarmující: jádrová inflace poklesla v eurozóně na 0,8 procenta, ceny výrobců spadly o půl procenta, měnová zásoba vzrostla pouze o 1,8 procenta, půjčky privátnímu sektoru spadly o téměř tři procenta.

Potíž je v tom, že se ECB podle Eichengreena rozhodla, že tomu nebude razantně čelit. Odmítá dále snižovat úrokové sazby, protože se bojí, že jí v arzenálu zůstane jediná zbraň, a tou bude kvantitativní uvolnění, resp. nákup dluhopisů, kterým by si ovšem antagonizovala své německé akcionáře a hlavně německé veřejné mínění.