Íránská občanská válka není v americkém zájmu

Změna režimu jazzovou improvizací.“ Tak popsal uznávaný znalec Íránu Karim Sadjadpour strategii Trumpovy vlády ve válce, kterou s Íránem začala vést. Je to bohužel nejpřesnější popis neustálých a nijak nesouvisejících otoček a nejistoty, které teď Washington provozuje a vyzařuje.

Válku zahájil prezident Trump tím, že nabádal íránský lid ke svržení vlády. Asi předpokládal, že se režim okamžitě zhroutí. Ale když se to nestalo ani za den, ani za dva, změnil kurz. Začal nahlas přemítat o jednání s možnými novými vůdci, které režim vybere, a vychvalovat („dokonalý“) americký zásah ve Venezuele jako model k následování. Právě proto, že nešlo zdaleka o změnu režimu, ale zatčení dvou lidí.

Ministr obrany Pete Hegseth výslovně popřel, že by se jednalo o „válku kvůli změně režimu“, stejně tak jeho hlavní poradce Elbridge Colby. Oba uvedli, že jejím cílem je jen oslabit íránské ozbrojené složky (z nichž mnohé byly v červnu loňského roku „zničeny“ při dvanáctidenním bombardovacím útoku, při němž hrály roli i neviditené bombardéry, které se neobjevily na radarech). A pak přišel další obrat, když prezident Donald Trump oslovil kurdské vůdce v Íránu a Iráku a slíbil jim podporu, pokud se zapojí do boje – ne proto, aby oslabili íránskou armádu, ale aby pomohli svrhnout teheránskou vládu a možná i překreslit íránské hranice. Trump pak prohlásil, že žádná dohoda nebude, pokud Írán „BEZPODMÍNEČNĚ NEKAPITULUJE“.

Cílem války tedy není svrhnout íránský režim, až na výjimky, kdy to jejím cílem je.