Mladé absolventy univerzit dřív zbrojní průmysl vůbec nelákal. I to se změnilo

Od ruského útoku na Ukrajinu již uběhly skoro čtyři roky. Olaf Scholz, kancléř tehdy vojensky zaostávajícího a za pasivitu kritizovaného Německa, v památném projevu mluvil o „dějinném zvratu“ (Zeitenwende) a oznámil masivní investici do armády ve výši 100 miliard eur. Co se nimi stalo?

Těch prvních 100 miliard se velmi rychle utratilo. Což neznamená, že už se do něčeho konkrétního zhmotnily: za většinu se nakoupily velké zbraňové systémy, jejichž výroba trvá roky. Přímo k vojákům se tak zatím dostal jen zlomek této částky, počínaje ponožkami a botami přes batohy až po helmy nebo nové útočné pušky. Skutečný hardware, obrněná vozidla, bojové tanky, řízené střely a těžké transportní vrtulníky, nepostavíte přes noc. Mezitím jsme se nicméně posunuli mnohem dál – do armády a potřebné infrastruktury tímto způsobem míří dalších 500 miliard, poslanci k tomu uvolnili dluhovou brzdu, takže si vláda na výdaje přesahující procento HDP může brát větší půjčky. Souhrnně řečeno se toho tedy díky těmto obrovským sumám stalo hodně.

A jak se proměnilo vědomí a nálady německé veřejnosti, jež byla do války na Ukrajině vůči investicím do obrany hodně vlažná?

Stabilní většina obyvatel pochopila, v jak nebezpečné situaci se nacházíme. Možná se to plně neprojevilo hned od počátku ruské agrese – ale zvláště silný dojem zanechala návštěva ukrajinského prezidenta Zelenského u Donalda Trumpa v Oválné pracovně a pak nynější spory o Grónsko. Kromě určité specifické vrstvy, například voličů AfD, dnes skutečně naprostá většina lidí v demokratickém středu chápe, že bezpečnostní situace v Evropě je velmi špatná a že na Německu v této situaci hodně záleží.