Češi pijí víc, než si myslí, protože jim chybí zrcadlo

Pivko k obědu, panáček na trávení a sklenička na tlak. Při tom, jak je v české společnosti pití alkoholu ritualizované a tolerované, je mnohem těžší uvědomit si, že s ním má člověk potíž. Není to individuální selhání, ale důsledek společenského klimatu, kde je stále přece jen běžnější vypít několik půllitrů nebo skleniček vína týdně než být převážným či úplným abstinentem.

Je mnohem těžší uvědomit si, že mám problém, když mi společnost nenastaví zrcadlo. Platí nepsané pravidlo, že kdo nepije ráno, zvládá svou práci a zkrátka „funguje“, je v pohodě. Adiktologové přitom hovoří jinak – za rizikové pití mají už dva drinky denně u mužů a jeden u žen (půllitr piva, dvě deci vína nebo panáka tvrdého alkoholu), pokud je vypijí každý den.  

Chybějící společenskou korekci nahrazuje už od roku 2013 kampaň Suchej únor, kterou původně odstartovala Liga otevřených mužů (LOM), aby zviditelnila často skryté problémové pití u mužů, kteří méně často vyhledávají odbornou psychologickou pomoc. Od přelomu let 2020 a 2021 už funguje akce pod samostatným spolkem Suchej únor, protože s tím, jak rostla, bylo potřeba ji profesionalizovat. Z čistě „mužské akce“ také začala získávat celonárodní charakter.

Pivo a víno není pití