Namísto záchrany lidských životů stát ušetřil peníze na dva kilometry dálnic

„Vy všichni ta čísla znáte,“ začíná svou řeč ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek. Později jedno z čísel označuje za „vtip“, respektive anglicky za „joke“. Sedíme v jedné ze zasedaček české pobočky Evropské komise na pražské Národní třídě a on-line jsou s námi přítomni také zástupci Bruselu, kteří chtěli vyjádřit podporu místním neziskovým organizacím.

Děje se tak ve chvíli, kdy vláda Andreje Babiše podle prvního návrhu rozpočtu plánuje stopnout peníze na pomoc lidem v zahraničí a v konečném důsledku i těm v Česku. Podobně jako tomu bylo u rušení USAID Donaldem Trumpem a Elonem Muskem v loňském roce, i tentokrát jsou ve hře doslova lidské životy. A na rozdíl od Spojených států, které díky své síle, cynicky řečeno, nepotřebují hledat důvody pro svou relevanci, i reputace Česka.

Ministerstvo škrtá podporu služeb, které z velké části zajišťuje svými kapacitami český neziskový sektor, o desítky procent. Zástupci neziskovek v obecné rovině nerozporují politickou legitimitu debaty o potřebě financování konkrétních projektů. Tady je ale – jak ve svém projevu připomíná také Pánek – patrná změna směru, kterým se podoba financování ubírá. Tedy že nejde o kosmetické úpravy, ale o potvrzení rétoriky ministra Petra Macinky od jeho nástupu. Česko coby stát se v regionech, kam pomoc z relativně bohaté země roky směřovala, prakticky přestává angažovat.

Prostě nebudou peníze