Patti Smith vidí život jako pohádku

Lidé si obvykle vystačí s jednou autobiografií. Nikoli hudebnice, spisovatelka a fotografka  Patti Smith. Pro ni se vlastní život a s ním spojené až proustovsky opečovávané vzpomínky stávají pravidelným námětem různých knih. Intenzivní období v prostředí newyorské bohémy sedmdesátých let a osudové přátelství s fotografem Robertem Mapplethorpem zachytila v pamětech Just Kids / Jsou to jen děti. Střípky osamělého života po smrti svého manžela Freda Smithe, charakterizovaného cestováním a četbou, shrnula v melancholické M Train a Rok Opice byl jen útlou knížkou cele věnovanou roku 2016.

Nejnovější Chléb andělský je v tomto ohledu jejím prvním pokusem vyhnout se mozaikovitě roztříštěnému psaní a shrnout svůj příběh chronologicky: od chudého dětství v poválečných letech až po odhalená rodinná tajemství, která díky urputné zvědavosti rozklíčovala až po sedmdesátce. Začíná první vzpomínkou a jsou to právě dětské roky, které tvoří největší část knihy: osmnácté narozeniny oslaví zhruba v třetině knihy.

Patti Smith tu mimoděk velmi působivě představuje, z čeho se rodila její umělecká perspektiva. Často nemocná, na lůžko upoutaná dívka utíkala do knih a fantazie, aby záhy prostřednictvím tohoto literárního, imaginací plného závoje začala vnímat skutečný svět. Půvabná je historka, když se jednoho dne cestou do školy odkloní od obvyklé trasy a u jezírka v lese objeví obří želvu, kterou začne považovat za želvího krále, telepaticky s ním komunikuje a stráví s ním místo vyučování skoro celé dopoledne. Pro Patti Smith se svět velmi snadno může stát základem pro pohádkové vyprávění, v němž má dobro i zlo mnohem jasnější kontury. Pokaždé však věří ve šťastný konec, důkazem toho se později stává celá její tvorba a hitové písně jako Because the Night nebo třeba People Have the Power.

Na některých místech rozvláčné, možná i v provozních detailech utopené vzpomínání rámuje Patti Smith pohledem na život, který dělí na roky získávání a na roky ztrácení. Poznávání a objevování charakteristické pro první půli života se mění v nevyhnutelné opouštění, ale i na ně se Patti Smith dokáže dívat pozitivně a zpříma. „Co zůstává, když se všeho zbavujeme, je čest. Vyvíjíme se, klopýtáme, učíme se ze svých přešlapů, a pak je děláme znovu,“ píše takřka v samotném závěru knihy, která je krásným vyjádřením povahy někoho, kdo nikdy nepřestal trvat na tom, že život nemůže být jen souborem každodenností, aby měl smysl. Musí stále být trochu poezií, trochu uměním – a trochu pohádkou.