Íránci jsou už zase off-line. Jak vlastně může vláda v nějaké v zemi vypnout internet?

Jen několik hodin poté, co Spojené státy a Izrael zahájily 28. února útoky na Írán, nařídil íránský režim celostátní odpojení internetu. Přibližně týden po začátku konfliktu fungovalo podle odhadů organizací, které monitorují přístup k internetu po světě, v celé zemi pouze jedno jediné procento běžného internetového provozu.

Jedná se o jeden z mála případů v moderní historii, kdy vláda během závažné vojenské krize téměř úplně odpojila vlastní obyvatelstvo od internetu. Dopady mohou být fatální. Běžní Íránci nemají mimo jiné přístup k žádným informacím v reálném čase. Nevědí tak například o bezprostředních útocích a je větší pravděpodobnost, že se ocitnou v aktivně ostřelované oblasti.

Není to poprvé, co Írán internet vypnul. Během posledních dvou desetiletí vyvinul íránský režim pokročilou architekturu pro odpojování internetu. Její jádro tvoří systém známý jako Národní informační síť, popisuje ve své analýze Amin Naeni, který je hostujícím výzkumníkem na Dublin City University. Systém je navržen tak, aby zabránil přístupu veřejnosti ke globální síti a poskytoval pouze národní intranet. Ten zčásti zajišťuje rutinní služby, ale základní globální komunikační média, jako je třeba Google, se stanou nedostupnými. Nejde například ani používat sociální sítě nebo odesílat e-maily do zahraničí.

Jak už bylo naznačeno, webové stránky vlády, místní bankovní služby a další vybrané národní platformy zůstávají funkční. Vláda jednoduše nařizuje internetovým zprostředkovatelům, které má totalitní režim zcela pod kontrolou, aby internet uživatelům prostě vypnuli.

Díky tomu má stát nad internetem absolutní kontrolu, sleduje on-line aktivitu vlastních občanů, a zároveň odstíní režim od mezinárodní kontroly. Blackout je cílený: smyslem je, aby stát zcela neochromil vlastní fungování a ještě více se ekonomicky nepoškodil. Režim tento systém nasadil například během velkých vln celostátních protestů v roce 2019 nebo letos v lednu.

Státní zákaz je teoreticky možné obejít a velmi malému počtu Íránců se to daří. Kromě již v zemi fungujících poskytovatelů internetu je možné připojení získat i skrze satelit, jako to dělá například Starlink, kterou vlastní společnost SpaceX miliardáře Elona Muska. Ten je známý tím, že často do zemí postižených přírodní katastrofou nebo válkou (jako tomu bylo i na Ukrajině), kde je nedostupná nebo poničená infrastruktura, načas přivede internet ze svých satelitů, které nad oblast přemístí.

Pro přijímání internetu ale musí lidé na místě mít terminál Starlinku. Kromě toho, že jej v Íránu prakticky není možné sehnat, navíc v současnosti Íráncům, kteří ho již mají, hrozí tvrdé postihy, protože je režim považuje za zahraniční špiony. Připojení k internetu se v tomto nastavení stává silným symbolem odporu vůči moci.

Írán má podobně jako například Turecko nebo řada afrických zemí velmi centralizovanou infrastrukturu, kde je pro vládu snadné internet omezit. Jak pro stanici NPR upozorňuje Amanda Meng, výzkumnice z projektu Internet Outage Detection Analysis (tedy Analýza detekce výpadků internetu), odolnost země proti vypnutí internetu vládou, ale i výpadkům způsobených útokem nebo přírodní katastrofou závisí na tom, jak centralizovaná síť je. „Je to jiný kontext, ale například Ukrajina je mnohem odolnější díky decentralizaci svého internetu.“

Omezování internetu jsme ale zažili i v Česku. Například když po začátku války na Ukrajině Česko, stejně jako další země Evropské unie, zakázaly ruské dezinformační weby (například propagační stránky Russia Today a Sputnik). Tehdy k tomu vláda použila dva různé způsoby, vysvětluje pro Respekt Adam Golecký, ředitel společnosti NIX.CZ (platforma sdružující české i zahraniční poskytovatele internetových služeb za účelem vzájemného propojení jejich sítí). „Vláda zaprvé požádala správce české národní domény, aby vypnul některé weby,“ vysvětluje.

Webové stránky tak přestaly být pro běžného uživatele dostupné. V druhé fázi bylo ve hře zablokování asi dvaceti konkrétních webů. Část webů byla blokována na tzv. DNS serverech operátorů. To je ostatně forma blokace, která se používá při blokování například nelegálního on-line hazardu. „Vládní žádost jsme předali telekomunikačním operátorům, ti poupravili svoje DNS servery tak, aby když se někdo z jejich uživatelů pokusí zobrazit web, tak se mu ukáže, že ta stránka je zablokovaná,“ vysvětluje.

Jak ale Golecký připomíná, tato blokace není absolutní a jde poměrně jednoduše obejít. Ať už jste doma na telefonu nebo počítači připojeni k internetu přes kteroukoli společnost, máte vlastní takzvanou IP adresu a zároveň dostanete přidělený DNS server. Pokud jste trochu technicky zdatnější, je možné DNS server změnit. Další snadnou alternativou je využití VPN, která váš provoz přesměruje do geograficky jiného místa, kde například web blokovaný není. „Běžní uživatelé tento postup nemusí znát, takže jim to přestalo fungovat. Po čase se ale na internetu začaly objevovat návody, jak blokaci obejít,“ dodává Golecký.

Šlo by tedy teoreticky i v Česku úplně vypnout internet, jako se to nyní děje právě v Íránu? Podle Goleckého může být v tuzemsku asi deset firem, které mají přeshraniční spojení přes optický kabel, a Česko tak propojují s okolním světem. Kdyby jim vláda (čistě teoreticky) nařídila spojení přerušit, tak by to mohly udělat. Ačkoli to technicky proveditelné je, Česko nemá pro podobný krok žádnou legislativu, a stejně jako další demokratické země tak přístup k internetu svým občanům nekontroluje. Nehledě na fakt, že existují další technologie, které by v případě internetového blackoutu mohli občané využít, jako je například satelitní připojení nebo bezdrátové technologie.