ALBUM TÝDNE: Athena Chlebová zkouší, kolik chaosu a protikladů unese jedna mysl

Čím je hůř, tím je veselejší. Věta, která možná nejlépe vystihuje tvorbu Atheny Chlebové. Sama o své hudbě říká, že ji dělá jako smutný klaun, a novinka Athentát to jen potvrzuje. „Jsem tak moc overstimulated. A chci víc. Kam se to do mě vejde?“ zní úvodní věty první písně Overstimulated, která bez jakýchkoli zábran podává výčet hned několika strachů: z intimity, závazků i selhání.

Názvy dalších skladeb jako Lost in space, Co mě vysírá, Uzlíček strachu či Domeček z karet jen ilustrují nejistoty a stres, které přináší informační přetížení a neustálé srovnávání se s životy těch jiných na sociálních sítích. Pro Athenu Chlebovou jsou texty terapií a hudba je party. A celé album, jež volně navazuje na předchozí Vodsrdce, jako by se odehrávalo v křehkém stavu mezi euforií a zhroucením.

The bitch is back! s hostující Miss Petty je tvrdě kopající track, ale přitom popisuje, jaké to je být terčem nevyžádaných poznámek ohledně vzhledu a těla, poťouchlí Koníci s účastí Muzikanta Králíčka zase vrcholí refrénem: „I love you, skoč si taky na terapiju. Jestli svět skončí, tak se zabiju. Možná si toho stihnout nevšimnu.“

Athentát v mnoha ohledech zhmotňuje unikátní schopnost generace Z pojmout protiklady a snahu vstřebat chaos, aniž by z toho musel vzejít jednoznačný závěr nebo smysluplný celek. Krize, optimismus, beznaděj, sebepřijetí, stud, nulové vyhlídky na budoucnost i zvědavé očekávání toho, co přijde, prožívaná osamělost stejně jako vděk za blízké lidi, kteří jsou oporou. V rapu Atheny Chlebové vše uvedené platí naráz a je nutné to takhle přijmout. Není to snadné, ale mnohem víc sil by ji stálo dělat, že se nic neděje.