Oživit směs jazyků, etnik a víry

Neradi si připouštíme, že i pojmy mají své dějiny a jejich význam se v čase proměňuje – a to leckdy dost zásadně. A co je to „Západ“, rozhodně není samozřejmé; Donald Trump nám to ostatně pravidelně připomíná. Vymezování Východu přitom není o nic stálejší a jednoznačnější. A americký novinář Jacob Mikanowski nám v knize Sbohem, východní Evropo vnese do terminologie ještě větší zmatek. 

Jeho východní Evropa je nejasně ohraničená územní entita mezi Německem a Ruskem. Státní hranice však v tomto vymezení hrají malou roli. Charakteristiky jeho východní Evropy přetrvávaly i uvnitř obou mocných impérií, které v novověku posunovaly své hranice stále blíže středu Evropy. Teprve homogenizace obyvatelstva spojená s formováním moderního státu, a především etnické a náboženské čistky 20. století podivuhodnou mozaiku nesourodých společenství vymazaly z mapy. 

Mikanowského východní Evropu si můžeme volně ohraničit čtyřúhelníkem mezi městy Tallin, Kyjev, Istanbul a Berlín. Jinými slovy, je to střední Evropa bez Německa – nebo v pojetí jiných autorů východní Evropa bez Ruska. Je to území, které bylo dlouho ovládáno impérii, ale povětšinou si neosvojilo imperiální stav mysli. Proto se pro ně stala charakteristickou změť nejrůznějších jazyků, etnické příslušnosti a náboženské víry. Dnešní tříšť menších států na tomto území mezi Německem a Ruskem je už jen vzdáleným odleskem dávného kulturního bohatství, které navždy zmizelo. 

Oživit zmizelé