Hrozně to tam smrdí
Syrová novela vede čtenáře do nitra hamburského podsvětí i mysli sériového vraha
Blázen nemá jiný myšlenky než normální lidi, má je úplně stejný, ale má je v hlavě zašpérovaný a nedostanou se ven. Hlava je úplně zamčená a nic do ní nevleze; takovej zůstane celej život sám se sebou, jezero bez přítoku, mrtvý moře,“ pronáší nametený štamgast hamburského lokálu U Zlaté rukavice – skutečné zaplivané knajpy sídlící poblíž prostitucí vyhlášené ulice Reeperbahn, která je otevřená nontop 24 hodin denně od roku 1962.
Právě Zlatá rukavice se ve stejnojmenné knize Heinze Strunka stává jevištěm, na nějž vstupují nejrůznější pokřivené charaktery: postavy z podsvětí, zdevastovaní alkoholici, agresivní fotbaloví fanoušci, ale i lidé z vyšších vrstev, kteří přišli upustit páru do anonymního prostředí. Nakonec však mezi nimi vyčnívá ten nejméně nápadný – pravidelný návštěvník Fritz Honka, malý, nemluvný a nevzhledný čtyřicátník. Sériový vrah, který v první půli sedmdesátých let zavraždil čtyři ženy. Společné měly to, že šlo o bývalé prostitutky. Byly starší než on, nacházely se v zoufalé finanční situaci, bez domova a kontaktů s příbuznými; proto je nikdo nepostrádal. K odhalení Honky došlo úplnou náhodou: při požáru v činžovním domě, kdy hasiči při obhlížení škod na půdě objevili rozkládající se části lidských těl v igelitových pytlích.
Honkův případ ve své době šokoval celé Německo a proces s „řezníkem z Hamburku“ byl mediálně ostře sledovaný. S odstupem čtyřiceti let, v roce 2016, tuto látku nečekaně a velmi překvapivě uchopil Strunk, který kariéru vždy budoval…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
