Dárek k výročí

„Patříte do nastupující kosmopolitní třídy,“ vyskočilo mi minulý týden v kvízu zpravodajského webu iROZHLAS.cz poté, co jsem zodpověděla několik na první pohled běžných otázek typu, jak často cestuju do zahraničí nebo jestli je nějaký můj známý právník. Podle obecné charakteristiky bydlí průměrný příslušník „mé“ třídy v Praze či jiném velkém městě, kouká na Netflix, domluví se anglicky a bydlí v nájmu.

Kvíz vznikl na základě výzkumu sociologů Daniela Prokopa, Martina Buchtíka a Paulíny Tabery (data sbíraly společnosti MEDIAN a STEM/MARK), kteří inspirováni britskými kolegy vytvořili pro Český rozhlas studii současného stavu zdejší společnosti a své práci dali symbolické přízvisko Rozděleni svobodou.

Dobrá zpráva je, že výzkum naprosto vyvrátil politiky často účelově živený pocit rozseknutí Česka na dva nesmiřitelné tábory, typově velkoměstskou „kavárnu“ versus opravdový lid z venkova a maloměst. Zdejší společnost je místo toho rozvrstvena do šesti tříd, které se v mnohém liší, ale i potkávají. Máme tu zajištěnou střední třídu, zmíněnou kosmopolitní třídu, tradiční pracující třídu, třídu místních vazeb, třídu ohrožených a strádající třídu. Radovat bychom se mohli také z toho, že u nás na rozdíl třeba od předlohové Británie neexistuje žádná rodově a mocensky podmíněná elita, jež se od ostatních nachází nedosažitelně daleko.

Sociologové, kteří rozdělení společnosti nezkoumali jen dosud obvyklými parametry majetku a příjmu, došli k závěru, že pro charakteristiku dnešní…