Miloš Urban sice vzal čtenáře do reklamní agentury a vyzýval k zapálení parlamentu, jeho knihy jsou přesto spíše postmoderní podobenství než aktuální romány. Spisovatel do nich rád zapojuje historická témata, staví hrdinovi do iniciační cesty osudové ženy, elixíry, tajemné předměty i krvavé vraždy. A plochá současnost je většinou tím, co v porovnání s minulostí neobstojí; teprve v jejich sjednocení můžeme snad nalézt smysl.
Této rozmáchlosti odpovídá poměrně komplikovaná stavba knih, flirtování s žánry i výpůjčky ze západní kultury. Tentokrát se ovšem Urban rozhodl, že se bez historie a mysterií obejde – a napsal milostný příběh v čase moderních technologií. Matěj Rund je průměrný třicátník pracující na pozici metaPRisty a v osobním životě single neschopný hlubšího vztahu, jehož vzrušuje svět zastavený hledáčkem fotoaparátu. Jednoho dne jím v pražských ulicích zaostří Věru Barvířovou. O deset let mladší studentku s velkýma nevinnýma očima a vzhledem, který muže často přitahuje – už ne dívka, ještě ne žena. Osloví ji, aby se ve vší počestnosti stala jeho modelkou, a s ní začne v jeho žilách tepat krev.
Mozaika se neskládá
Banální milostný příběh ovšem autor dle zvyku hned několikrát komplikuje. V první řadě právě aparátem jako prostředkem odcizení, přes nějž Matěj Věru vnímá. Instruuje ji do pozic, kupuje jí šaty, říká jí, jak se dívat, a hubuje ji za kila navíc. Vše proto, aby v něm (i dalších pozorovatelích) vyvolala patřičné pocity. Dívčiny názory přitom…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
