21.00
–22.30. Doma. Sama. Přivítá mě známá směs zašlýho tabákovýho kouře a vonných tyčinek. Připomene mi to dobu, kdy jsme tu bydleli s Markem a strašně hulili. Je tu zima. Pustim si hudbu. Vyvětrám, zapnu topení, zaliju kytky. Vyčistim si zuby a šup do postele. Miluju svoji postel. Asi hodinu si čtu, ani nevim, kolik je hodin, když usnu.“
To je úryvek z deníku Evy. Evě je třiatřicet, pracuje jako výzkumná pracovnice na vysoké škole a má svůj byt po otci. Byt má tři pokoje a velkou předsíň, ale Eva v něm žije sama.
Dřív tu byla se svým manželem Markem, ale rozvedli se. V míru, předala mu společnou sbírku cédéček a koupila si novou postel, u níž má už jen svoje věci – mast na nohy bolavé po běhu, knížky a tak dále.
Eva není sama, kdo žije sám. Také Hynek, David, Řehoř, Anna. Celkem sedmadvacet lidí mluvilo se sociology o tom, jaké to je mít domov sám pro sebe. Provedli je po své domácnosti, ukázali jim důležité věci, nechali je fotografovat. Popsali jim svoje zvyky a rutiny a někdy taky obavy, jestli je ještě někdy budou schopni odložit a znovu se přizpůsobit životu v páru. Výsledky lze číst v knize Sami doma, kterou publikovali výzkumníci z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
„Domov se tradičně asociuje s rodinou, také většina našich respondentů označovala za svůj ideál domov, který by budovali s partnerem a dětmi,“ říká Michaela Kvapilová Bartošová, jedna z autorek výzkumu. Život v jednom je nezvyklá zkušenost nejen pro ně,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
