Efektní zprávy z bojiště
Bienále architektury v Benátkách ukazuje, za co se dá ve výstavbě postavit a čemu lze vzdorovat
Stavět je tvrdé. A když chcete něčím pohnout třeba jen o milimetr, narazíte na spoustu překážek,“ prohlásil chilský architekt Alejandro Aravena na začátku letošního Bienále architektury v Benátkách. Mezi ony překážky se podle něj řadí: nenasytnost kapitalismu, lenost byrokratů, nedostatek zdrojů. K tomu přidejme migraci, globální oteplování a masivní urbanizaci. Hrozeb je hodně, ale architekti mají moc je zmírnit a bojovat za lepší svět, aspoň ten vystavěný. Proto Aravena, hlavní kurátor nejvýznamnější světové architektonické přehlídky, nazval své bienále Reporting from the Front, Zprávy z bojiště.
Je to chytlavý slogan, téma, které slibuje drama. A Aravena je tím, komu ho lidé věří, protože sám stojí na barikádách – s bojovně rozcuchaným účesem a tváří vážnou tak, jako je vážný stav světa. Stal se prototypem nového architekta. Aktivisty, bojovníka, vyjednavače. Takového, jemuž nejde o design, ale o smysl. Takového, jehož klientem není rozmazlený individualista, ale veřejnost a její zájem. Tvořit je málo. „Ve jménu tvůrčí svobody architekti ztratili relevanci,“ říká v profilu, který přinesl magazín The New York Times. Aravena je mistr silných prohlášení. Je také svého druhu architektonická celebrita – právě jako hvězdní architekti, jimž oponuje. A stejné je jeho bienále: úderné, bojovné a efektní.
Krása i úspora
Hlavní výstava probíhá tradičně v loděnici Arsenale. První sál má strop jako houštinu z kovových lišt na uchycení sádrokartonu – jsou to zbytky z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
