Kdo chce umlčet média

Stovky zaměstnanců veřejnoprávních médií podepsaly petici za udržení jejich nezávislosti, kterou chce vláda ohrozit rušením koncesionářských poplatků. Deník The Washington Post propouští stovky klíčových novinářů. Mediální magnát Jimmy Lai z Hongkongu7 minTrest pro Jimmyho Laie završuje úsilí čínských komunistů o zkrocení Hongkongu byl odsouzen na dvacet let vězení za kritiku politických předáků Číny, drakonické tresty dostali i jeho reportéři. Český premiér Andrej Babiš útočí stále dokola na údajně „prolhaná média“, která obviňuje z korupce. Prestižní týdeník The Economist věnoval obálku čísla tomu, jak se mocní různě po světě snaží umlčovat kritická média. Někdy je pošlou do vězení, jindy jim zkomplikují cestu k výdělkům či nasadí k sobě loajální lidi do veřejnoprávních televizí či rozhlasu. Souběžně s tím se mnohá média těžce vyrovnávají s úbytkem peněz z inzerce, prodaného nákladu a často nekompetentním managementem. Co tohle všechno pro nás, novináře, a především pro společnost znamená?

Fakta vs. propaganda

Populární pořekadlo zní: V životě máte dvě jistoty – daně a smrt. Novináři mají jistotu navíc: daně, nadávky a smrt. Pokud se v médiích pohybujete třicet let, tak víte, že neoblíbenost patří k naší profesi. Někdy si za to můžeme sami, jindy je to projev obecného pohrdání k práci novinářů a v jiných případech důsledek toho, že mocným klademe nepříjemné otázky a píšeme o tom, o čem by chtěli, aby se mlčelo.

Novináři nemají chtít být oblíbení, a neměli by si proto stěžovat, že je někdo nemá rád. Nicméně je zásadní rozdíl, když se stávají předmětem něčí nelibosti, a tím, když na ně někdo systematicky útočí. A špatně to není ani tak pro novináře jako spíše pro společnost.