Tajemství jeskyně Svážná studna, kterou v lednu sledovalo celé Česko

Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy fotografa plazícího se přede mnou. Vždycky jsem si myslel, že klaustrofobií netrpím, teď se mi ale z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Kdesi v mém nitru klíčí neodbytný pocit, že na podobná místa člověk snad ani nepatří.

Nacházíme se v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko. Záchranné akce v úzkých tunelech se zúčastnil i speleolog Vít Baldík, který je tu dnes s námi a spolu s kolegou Janem Sirotkem souhlasil, že nás jako vůbec první novináře do jeskyně vezme. Nehledáme tu žádnou senzaci – koneckonců to ani není možné. Přivádí nás touha zjistit, proč se lidé na takto nehostinná místa vydávají. Čím je tento zvláštní svět ukrytý pod zemí vlastně přitahuje?

Plazivka, propast a dóm

Výprava začíná uprostřed zasněžené kopcovité krajiny na sever od Brna, kde se se speleology na začátku února setkáváme. Vydat se do podzemí uprostřed zimy může z laického pohledu působit nepatřičně, podle jeskyňářů je to naopak ideální doba. „Dole je mnohem méně vody než v létě,“ vysvětluje jeskyňář Jan Sirotek. Právě voda je v jeskyních největším rizikem – výrazný déšť může zvednout hladiny podzemních toků a speleology v jeskyních uvěznit, či dokonce zabít.