Kdo chce umlčet média
Politický tlak ohrožuje víc samotnou společnost než novináře
Stovky zaměstnanců veřejnoprávních médií podepsaly petici za udržení jejich nezávislosti, kterou chce vláda ohrozit rušením koncesionářských poplatků. Deník The Washington Post propouští stovky klíčových novinářů. Mediální magnát Jimmy Lai z Hongkongu
7 minTrest pro Jimmyho Laie završuje úsilí čínských komunistů o zkrocení Hongkongu byl odsouzen na dvacet let vězení za kritiku politických předáků Číny, drakonické tresty dostali i jeho reportéři. Český premiér Andrej Babiš útočí stále dokola na údajně „prolhaná média“, která obviňuje z korupce. Prestižní týdeník The Economist věnoval obálku čísla tomu, jak se mocní různě po světě snaží umlčovat kritická média. Někdy je pošlou do vězení, jindy jim zkomplikují cestu k výdělkům či nasadí k sobě loajální lidi do veřejnoprávních televizí či rozhlasu. Souběžně s tím se mnohá média těžce vyrovnávají s úbytkem peněz z inzerce, prodaného nákladu a často nekompetentním managementem. Co tohle všechno pro nás, novináře, a především pro společnost znamená?
Fakta vs. propaganda
Populární pořekadlo zní: V životě máte dvě jistoty – daně a smrt. Novináři mají jistotu navíc: daně, nadávky a smrt. Pokud se v médiích pohybujete třicet let, tak víte, že neoblíbenost patří k naší profesi. Někdy si za to můžeme sami, jindy je to projev obecného pohrdání k práci novinářů a v jiných případech důsledek toho, že mocným klademe nepříjemné otázky a píšeme o tom, o čem by chtěli, aby se mlčelo.
Novináři nemají chtít být oblíbení, a neměli by si proto stěžovat, že je někdo nemá rád. Nicméně je zásadní rozdíl, když se stávají předmětem něčí nelibosti, a tím, když na ně někdo systematicky útočí. A špatně to není ani tak pro novináře jako spíše pro společnost.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
