Slovenská minulost jako temný horor

Distribuční společnost Artcam vpouští během září do kin „balíček“ pěti slovenských filmů, které nám mohou poskytnout poměrně dobrou představu o tom, jak jsou na tom naši nejbližší sousedé. Ta odpověď má přitom dvě stránky – jedna se týká autorského stylu a druhá témat. Kdybychom to měli shrnout co nejstručněji, pak současní slovenští tvůrci jsou o něco odvážnější než filmaři u nás, ale zároveň o své zemi přinášejí natolik skličující zprávu, že skoro nikoho neláká ověřit si, zda to je skutečně pravdivý obraz.

V dotyčné kolekci se nacházejí dva hrané snímky – Ďakujem, dobre (od Mátyáse Priklera) a již trochu starší Môj pes Killer (natočený Mirou Fornay) – a tři dokumenty: Nový život (od Adama Oľhy), Kauza Cervanová (od Roberta Kirchhoffa) a Krehká identita (od Zuzany Piussi).

Nemá příliš smysl hledat mezi nimi silného společného jmenovatele, ale vždy jde o obrazy současnosti, která trpí nerozřešenými hříchy minulosti – tedy jakousi zásadní neschopností odstřihnout se od dědictví bývalého režimu.

Nejdoslovnější a nejméně povedený je povídkový triptych Ďakujem, dobre. Tepe nešvary doby spíš na úrovni povrchního televizního seriálu a prozrazuje neschopnost tvůrců povznést se ve formě kritiky nad domácí poměry komerční maloměšťácké produkce. Môj pes Killer naproti tomu stačil…