Bůh i monstrum
Lev Tolstoj jako kdyby se narodil jen proto, aby vyvrátil kánony literatury
Dvacátého listopadu 1910, před sto lety, zemřel Lev Tolstoj. Jeho světová sláva se od té doby stala synonymem velikosti ruské literatury. Naproti tomu v samotném Rusku dodnes Tolstoj – přesněji jeho světonázor, jenž hlásá volný výklad evangelia a neodporování zlu násilím – vyvolává zuřivé spory. V roce 1901 ruská pravoslavná církev spisovatele vyobcovala a ani teď, při výročí jeho smrti, nezměnila své rozhodnutí – vzdor prosbám ruské veřejnosti.
Samotného Tolstého to určitě netrápilo. Síla jeho talentu mu dala jedinečnou možnost jít si svou cestou a oslavovat život ve všech jeho projevech. Při čtení Tolstého pociťuji filozofický požitek, jeho slovo rodí vůně, zvuky, vibrace pocitů a nálad. Je širší než jakákoli filozofická doktrína a důležitější než sám autor, jehož nemilosrdně využívá. Možná že byste v celé světové literatuře nenašli takový případ: „bezideový“ spisovatel vypustí na svobodu své slovo, které se s chutí chopí své síly a místy nás děsí svou otevřeností.
Tolstého slovo se vytrhlo z autorovy moci, zaplavilo všechny smysly bytí a samo sobě zůstává hádankou. Marcel Proust považoval Tolstého za všemohoucího Boha jeho děl, který má jejich činy a myšlenky pod kontrolou. Ale když do Tolstého nahlédnete, uvidíte, že je velkorysý Bůh – veliký i tím, že dává svým hrdinům svobodu a oni se nám vrývají do paměti, až jsou v konečném důsledku živější než živí lidé.
První bál…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
