Viktor Jerofejev

Spisovatel, jenž napsal krutou obžalobu Ruska, lidu i moci, se skrývá za pseudonymem, ale jde patrně o Surkova, hlavního Putinova ideologa

Zdá se, že se "kutálíme" k revoluci,
k opakování vlastních dějin

Abcházie je krásná země s krutým dědictvím

Ruská inteligence mlčí, je lhostejná a trpí ochablostí svědomí

Lev Tolstoj jako kdyby se narodil jen proto, aby vyvrátil kánony literatury

Do Kremlu proudí zástupy svatebčanů za příslibem plodnosti

Polské vlastenectví je formou života, zatímco to ruské je vždy nějak spojeno se státem

S Ruskem se v poslední době stalo cosi divného. Přestalo rozlišovat dobro a zlo. Fascinováno starou myšlenkou své národní nadřazenosti, nárokuje si neomylnost a žádá, aby tuto neomylnost uznaly jiné země, od Spojených států až po Ukrajinu.

Kdo má na svědomí finanční krizi? To je hlavní otázka, která tajně trápí ruskou moc. Kreml je přesvědčen, že na světě nejsou náhody, zákonitosti ani lidské svědomí, zato však existují spiknutí a ta jsou většinou namířená proti Rusku. Takovým spiknutím byla oranžová revoluce v Kyjevě a růžová v Tbilisi.

V Rusku zemřel skutečně velký člověk. Pojil se v něm spisovatel a disident, hrdina i historik, bojovník i humanista. Dostal Nobelovu cenu za literaturu – což pro učitele z Rjazaně s rakovinou, který protrpěl sedm let v lágru, neznamenalo jen celosvětové uznání, ale, jak bychom řekli v Rusku, také boží vyvolenost.

Není to žádný skandál, že se Stalin může stát hlavní postavou našich národních dějin. Nikdy neurážejte člověka, který miluje Stalina. Nekřičte na něj, nedupejte, nežádejte od něj nemožné. Je to těžce nemocný člověk, s nelidskou nemocí: vykloubením ducha.

Dělím země na chutné a nechutné. V chutných zemích jídlu rozumějí, v nechutných zase všechno, co je jedlé, zkazí. Rusko, tak jako třeba Itálie, je chutná země. Je to krajina úžasných zakusek, solených hub, kulebjaků a závinů.