0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Eseje1. 8. 20106 minut

Carova vejce

Do Kremlu proudí zástupy svatebčanů za příslibem plodnosti

Dávno jsem nebyl v Kremlu a byl jsem také delší dobu úplně mimo současné dění. Jenže do Moskvy přijeli moji francouzští přátelé – akční, nelíní lidé a já neměl lepší nápad než jim ukázat Kreml.

Reklama

Důstojně jsme se doma nasnídali a vydali se do Kremlu taxíkem. Bylo to správné rozhodnutí, protože v okolí Kremlu se nedá nikde zaparkovat. Je uzpůsoben tak, že čím více se k němu člověk blíží, tím více ho Kreml od sebe odstrkává. Když se na něj díváte zdálky, připomíná vám veselou hračku pro děti, máte chuť si s ní pohrát, jenže hračka je ve skutečnosti za sklem, a když si na ni chcete sáhnout, ucítíte jeho bodavý chlad. Chtěli jsme se, Francouzi a já, dostat za zeď, jenže to – jak se ukázalo – nejde.

Vbíhali jsme do různých bran, ale od každé nás odehnali. Nakonec jsme našli jakýsi otvor a už už jsme do něj vlezli, když nás kolemstojící poučili, že je třeba postavit se do společné fronty. V tom okamžiku jsme uviděli frontu, které jsme si předtím nevšimli, protože byla tak krotká a mlčenlivá, jako kdyby byla utkána z černého vzduchu. Přiblížil jsem se k otvoru a řekl do něj, že vlézt do Kremlu nechci sám, ale společně s Francouzi a že nemůžeme stát v krotké frontě rok. Z druhé strany zdi jsme dostali odpověď, že musíme vyhledat otvor pro cizince. Vydali jsme se na pouť kolem Kremlu za otvorem pro cizince, jenže nikdo nám nechtěl ukázat, kde by mohl být, kdosi dokonce řekl, že ten otvor už zavřeli. Začínali…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc