Jak dál s Běloruskem
Před rozšířením Unie o postkomunistickou osmičku mnozí přemítali, co mohou národy, které donedávna svírala sovětská pěst, přinést západoevropskému spolku, a nejčastěji padala teze jiný pohled na státy, které se z autoritářských režimů ještě nevymanily. Tak se i stalo: oranžové revoluci na Ukrajině nebo občanským protestům v Bělorusku se dostalo nebývalé pozornosti na půdě Unie. Kvantita však s sebou nepřinesla změnu kvality pohledu. Politici ze starých zemí pořád vidí Ukrajinu či Bělorusko jako nesrozumitelné území, s nímž nevědí, jak naložit. Ukazuje to právě příklad Běloruska, o kterém v tomto čísle píšeme.
Levisky a klid
Rychlá orientace Západoevropana v Bělorusku přinese následující závěr: lidé vyrazili do ulic na protest proti prezidentským volbám v roce 2006, neuznaným mezinárodním společenstvím, v nichž si prezident Alexandr Lukašenko zařídil „saddámovské“ skóre 82 procent hlasů, a režim je rozehnal. Od té doby byl víceméně klid. Lukašenko zavřel a pak zase pustil několik opozičníků, zakázal svobodné noviny, masové protesty se však nekonaly; o většině aktivit opozice se ostatně Bělorusové ani nedozvědí, protože se o nich nikde nepíše a v televizi mluví jen Lukašenko. Když se člověk uskromní, může si na hlavní třídě v Minsku koupit levisky, stahovat si v internetové kavárně novinky britské hitparády nebo vystát frontu na vízum a vyrazit v létě na pláže do Itálie. Renomované západní instituce potvrdily, že Lukašenko by…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
