Pro služky a taxikáře
Hlavní postavy románu Witolda Gombrowicze (1904–1969) Posedlí jedou za odpočinkem, lenošením. Namísto uvolněné prázdninové nálady však ve vlaku panuje křečovitá atmosféra nedůvěry, podezřívání, úzkosti i nevysvětlitelného strachu.
V jednom kupé rychlíku z Varšavy se na konci třicátých let minulého století sejdou tři muži. Mladý trenér tenisu Valčak, prkenný rada Šimčik a žoviální kunsthistorik Skoliňský. Všichni míří do letního sídla v Polyce, z něhož krachující zemanka Ocholovská vytvořila penzion. Debatou i za okny ubíhající jednotvárnou krajinou znuděný Valčak se posléze vydá na průzkum poloprázdné železniční soupravy.
V oddělení první třídy objeví spícího starce, knížete Holšaňského s nervózním sekretářem Cholawickým. Aristokrat náhle otevře oči podbarvené šílenstvím, a když spatří Valčaka, zapiští hlasem plným děsu: „Fráňo, Fráňo!“ O kupé dál je naopak do hlubokého spánku ponořená mladá a krásná Maja, dcera zemanky Ocholovské. Z kapsy pláště jí čouhá dopis, který nezadržitelně přitahuje Valčakovu zvědavost.
Hlavní postavy románu Witolda Gombrowicze (1904–1969) Posedlí jedou za odpočinkem, lenošením. Namísto uvolněné prázdninové nálady však ve vlaku panuje křečovitá atmosféra nedůvěry, podezřívání, úzkosti i nevysvětlitelného strachu. Což ještě umocní temný a ponurý hrad, který se cestou z cílové železniční stanice objeví v zapadajícím slunci nad bažinami a černými lesy. A to celá společnost zatím netuší, že v labyrintu zpustlých hradních komnat leží místnost přeplněná uměleckými skvosty, jakož i stará kuchyně, v níž se na věšáku a bez zřejmé příčiny neustále chvěje a děsivě škube…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
