Kdo má víc?
Schopnost sebekritiky nepatří k vlastnostem, kterými se čeští politici vyznačují právě nejvíc.

Schopnost sebekritiky nepatří k vlastnostem, kterými se čeští politici vyznačují právě nejvíc. Zatímco reprezentanti ostatních stran samozřejmě neustále chybují, o vlastních omylech většina českých politiků radši mlčí. Velkou pozornost si proto zaslouží předseda sněmovny Miloslav Vlček: v nedávném komentáři pro MF Dnes se Vlček totiž přiznal k tomu, že vinu na tom, že se Poslanecká sněmovna v porovnání třeba s prezidentem nebo armádou těší jenom malé důvěře veřejnosti, nenese nikdo jiný než poslanci sami. Nenaslouchají svým kolegům, flákají se po kavárnách – a čas od času se navzájem dokonce napadají vulgárními gesty či výrazy. Podle Vlčka není tedy divu, že nikdo tohle shromáždění hulvátů nebere vážně.


Předseda má možná pravdu, existuje však ještě jeden důvod, proč veřejnost nemá z práce sněmovny ten nejlepší dojem: i v případech, že se parlament povznese k činům, které mu dělají čest, zdejší veřejnost se o tom většinou nedozví. Protože média ji o tom neinformují.
Je to opravdu zvláštní: to jediné, co většinu českých novinářů na politice zajímá, je otázka, která strana se prosadí. Celé stránky novin se tady věnují detailnímu luštění, jestli vláda získá ještě hlas toho či onoho poslance nebo jestli vláda dostatkem hlasů přece jenom nedisponuje. Vzhledem k těsně koaliční většině je to samozřejmě důležité. Ale nemělo by se přitom zapomínat, že smyslem politiky není pouhý boj o moc. Smyslem politiky je, aby se společnost shodla na tom, podle jakých pravidel chce žít, podle jakých hodnot či vize se chce řídit. Většinu novinářů tenhle aspekt politiky zřejmě vůbec nezajímá.
Dobrým příkladem je debata, která se minulý týden vedla ve sněmovně o tom, zda má Česko poslat vojáky do bojové mise v Afghánistánu. Debata to byla vzrušená: není boj pod vedením USA v jižních afghánských provinciích prostě nelegitimní? Má vůbec smysl proti teroru bojovat ve válce? Nemělo by se Česko v Afghánistánu soustředit na vybudování infrastruktury či správy? A není česká armáda už dnes strašně přetížená? V médiích se z této debaty nenašlo buď nic, nebo jen pár citátů bez souvislosti. Zajímavé totiž bylo zase jenom to, jestli vláda (kvůli váhání zelených) bude mít na prosazení mise dost hlasů.
Důvěra veřejnosti k parlamentu nezáleží jen na chování poslanců, ale také na tom, jestli veřejnost má pocit, že se ve sněmovně řeší i jiné věci než jenom osobní mocenské choutky. Jak má ale veřejnost zjistit skutečný stav věcí, když se v novinách píše jen a jen o tom, kdo asi bude vítězem? Fakt, že česká veřejnost parlamentu nedůvěřuje, je proto také důsledkem selhávání médií. A stačí málo, aby se to změnilo.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.



















