Deprese nad krvavou pečení
Lidé mají rádi příběhy. Rádi si je čtou a ještě radši se na ně dívají. Na tomhle principu je založen celý úspěch tvorby Gregoryho Crewdsona (1962), brooklynského rodáka, jehož fotografie visí v pražské Galerii Rudolfinum.
Lidé mají rádi příběhy. Rádi si je čtou a ještě radši se na ně dívají. Na tomhle principu je založen celý úspěch tvorby Gregoryho Crewdsona (1962), brooklynského rodáka, jehož fotografie visí v pražské Galerii Rudolfinum. Že přitom spolupracuje s hollywoodskými herci a na pořízení jednoho snímku angažuje štáb velký jak k natáčení blockbusteru, to už je jen přidaná hodnota.
S pudrem na nose
Nákladný způsob Crewdsonovy práce je samozřejmě fascinující. V době snadno dostupných digitálních technologií, které z fotografie vytěsňují všechno těžké, neskladné a drahé, pracuje Crewdson až nezvykle anachronicky. Scény aranžuje do posledního detailu, vše nasvěcuje, hercům pudruje nosy, a nechá na ně stříkat umělý déšť. Aby měl na podobné hračičkaření klid, pronajímá si celé ulice i s přilehlými bloky domů. Výsledkem je jedna fotografie. Kdyby mu z toho vznikl film, mělo by to větší logiku.
Jenže to je právě ono: u Crewdsona logiku moc nehledejme. Jediné, co se v jeho díle řídí pevně racionálním úsudkem, je formální stránka fotografií. Ví, že čím větší náklady na štáb a slavné tváře v roli jeho postav, tím větší úspěch u publika i sběratelů. V tomhle se syn freudovského psychoanalytika, který prý v dětství poslouchal skrz podlahu pokojíku zpovědi pacientů a který dnes prodává fotografie za statisíce dolarů, podřizuje přísné logice.
Úplně jiné je to ale s…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
