Vítejte v Romsku

Je osm hodin ráno a já, tentokráte v roli šéfredaktorky časopisu Nový Prostor, mám schůzku s našimi pražskými prodejci. Pro ty, kdo náš časopis neznají: Nový Prostor je takzvaný streetpaper; prodávají jej na ulicích devíti měst České republiky lidé, kteří jsou v sociální nouzi. Zůstává jim polovina peněz z prodeje každého výtisku.

Mluvíme o hlavním tématu nového čísla, jímž jsou tentokrát Romové. Prodejci protestují, že „časák“ nebude nikdo kupovat, protože Češi jsou rasisti a tohle téma je fakt nezajímá. Navíc by skutečně rádi věděli, co dáme na obálku, kde vždycky upozorňujeme právě na hlavní témata. A Romy na obálce si nikdo už tuplem nekoupí!

V Česku se stále diskutuje o vztahu Romů a většinové společnosti. Pro některé je to příležitost předvést své humanistické či humanitární postoje, pro jiné šance zviditelnit se lacinými, ale dobře mířenými populistickými gesty. Zatímco v mnoha případech funguje soužití Čechů a Romů bez větších problémů, řada médií šíří obraz nemožnosti společného života a neslučitelnosti kulturních hodnot. Právě tento obrázek pak pomáhá utvářet veřejné mínění, což zajišťuje panu Čunkovi a jemu podobným snadné politické živobytí.

Zkusme si ale na chvíli představit soužití obou etnik jinak, než jsme zvyklí. Přestaňme lomit rukama nad rasismem jedné strany či stereotypně opakovat „oni se nám přece musejí přizpůsobit“. Zamysleme se nad možností, že Romové už nejsou menšina a že vztah mezi nimi a Čechy je vztahem dvou rovnocenných národů (dodejme, že ten romský je v rámci Evropské unie možná početnější). A dokonce dvou národů s vlastními státy. Zkusme si zkrátka představit, že vedle Česka existuje i Romsko.

Nelze si romanticky nalhávat, že by osamostatnění Romů obnovilo jejich dávné tradice, zničené v Česku minulým režimem a před ním nacismem. To by takový stát musel být putovní a rozkládat se na čtyřech kolech cikánských vozů. V dnešní době je spíš zajímavé položit si otázku, jak by Romové mohli své tradice využít například k rozvoji turistického ruchu.

Možná bychom byli překvapeni, že naše turistické „atrakce“ včetně Karlova mostu mohou najít rovnocennou konkurenci: turisté nasycení chladnými kamennými památkami globalizovaných měst by třeba dali přednost rozptýlení v podobě hádání z ruky, hraní mariáše, zpívání romských zpěvů nebo bujarému tanci. A pospolitý život velkých romských rodin by mohl turisty z povrchně individualizovaného Západu přímo fascinovat.

Romská samostatnost zní jako utopie. Kde by ono Romsko vzniklo, mohou se zeptat skeptici. Lze si ale představit, že se budou ve stávajících městech České republiky časem oddělovat čtvrti, ve kterých jsou romská ghetta. Ty v současné době podléhají nadřazené správní jednotce se starostou – gádžou, který má jiné starosti než řešit problémy Romů. Romové možná budou chtít mít svou vlastní samosprávu – a podle zákona o obcích na to mají právo. Odtržené čtvrti (obce) se pak mohou v rámci Evropské unie různě propojovat.

A tak může vzniknout Romsko například jako svaz obcí, který by byl „státem“ ve smyslu nezávislosti, sebeurčení, autonomie a vzniku vlastního prostoru. Nebylo by ale státem ve smyslu hranic a územní výlučnosti, ve smyslu uzavřenosti vůči ostatním.

Takový přístup může vyvolat pobavení – neměli bychom ale zapomenout, že myšlenka romského národa má své stoupence mezi různými skupinami Romů. A není žádný důvod, proč je brát méně vážně než všechny ty Dobrovské, Hanky a Jungmanny a další průkopníky českého národního obrození. I jejich stoupenců bylo zpočátku málo a zdálo se, že řeší pouze zapeklitý problém soužití v rámci nezměnitelného státního celku.

Chcete vědet, jak diskuse s prodejci na výdejně dopadla? Přesvědčili jsme je, a tak se o Romsku v novém čísle našeho časopisu píše. Snad se jim bude toto číslo dobře prodávat.

Autorka je dokumentaristka, šéfredaktorka časopisu Nový Prostor.

Příští týden píše Pavel Jungwirth.