Zrušte cenzuru, soudruzi!
Měl to být sjezd jako ty předešlé. Bylo v plánu, že spisovatelé jako obvykle projeví svou oddanost komunistickému režimu.
Měl to být sjezd jako ty předešlé. Bylo v plánu, že spisovatelé jako obvykle projeví svou oddanost komunistickému režimu. Namísto toho začali mluvit o zrušení cenzury. Režim zareagoval jako obvykle represemi, ale už bylo pozdě. Moc, která byla odvozena od absolutní kontroly jazyka, se začala hroutit po prvních svobodně pronesených větách. Trvalo ještě půl roku, než se krize systému projevila naplno. Následovalo pražské jaro, po něm okupace a obnovení „pořádku“. Bylo to možná naposledy v českých dějinách, kdy spisovatelé zásadním způsobem otřásli mocí.
Je červen roku 1967. V sále Vladimíra Majakovského ve vinohradském Ústředním kulturním domě železničářů v Praze panuje vedro. Okolo jeviště visí obligátní rudé draperie a nad tribunou bílý transparent s velkými písmeny SČSS. Většina přítomných sedí v rozhalenkách, potí se. Z jejich obličejů vyzařuje pozornost, napětí, úžas. Před mikrofonem se střídají řečníci a nevídaná věc – veřejně kritizují dosud neomezeně vládnoucí režim, především jeden z jeho nástrojů moci, cenzuru. Na tribuně náhle vstane malý plešatý tlouštík. Vztekle sbalí sako i aktovku a zamíří k východu. Po cestě okolo stolů zlostně prohodí: „Všechno jste prosrali!“ a zmateně se zamotá do draperií.
V sále však komický výjev vyvolá vlnu překvapení i zděšení. Potupným způsobem právě vyklidil scénu druhý nejmocnější muž ve státě a hlavní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
