Proč je Island báječný
Island se mění. O překot a doslova před očima. Venkov se vylidňuje, od 90. let pohádkově roste ekonomika a Islanďané skupují ve velkém dánské a britské letecké společnosti a obchodní řetězce.
Island se mění. O překot a doslova před očima. Venkov se vylidňuje, od 90. let pohádkově roste ekonomika a Islanďané skupují ve velkém dánské a britské letecké společnosti a obchodní řetězce. V novinách už nejdůležitější místo nezaujímají zprávy o treskách a sledích, ale pohyby akcií. Ještě po druhé světové válce šlo o jednu z nejchudších zemí Evropy, teď patří podle statistik mezi ty nejbohatší. A nejen ekonomicky. Stejně často na kontinentu slýcháme o islandském kulturním zázraku. Jak vypadá zblízka?
Pivní revoluce
Řekne-li se islandská kultura, možná se vám vybaví totéž co autorům sloupku Deset důvodů, proč je Island báječný, který v půli ledna otiskl magazín britského deníku The Times. Na prvním místě tu stojí, že Islanďané jsou národ spisovatelů a čtenářů, a pod bodem čtyři uvádí časopis hudební hvězdy Sigur Rós, Múm, a hlavně dosti neskandinávsky vyhlížející zpěvačku Björk Guðmundsdóttir. Možná si s Islandem spojíte také álfy čili skřítky, na které údajně dle citovaného časopisu stále věří polovina zdejší populace. Je to pravda, nebo pouhá klišé?
Začněme ale odjinud. První kulturní dojmy budou trochu prozaičtější. Islanďané většinou nepoužívají kapesník, věčně popotahují nebo smrkají rovnou na zem a s oblibou zdůrazňují, že je to hygieničtější. Už nějakých třicet let si tu všichni tykají a oslovují se křestním jménem, pod kterým jsou mimochodem řazeni i autoři v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
